MARCELA LESKOVÁ: Spoustu Čechů podléhá utrácení a nemyslí na svou budoucnost

19. 6. 2019

Již sedm let se Marcela věnuje školení finanční gramotnosti. Zeptali jsme se jí, jak jsou s ní na tom Češi, kdy začít o penězích vzdělávat děti a kdy je vhodné začít jim dávat kapesné.

MARCELA LESKOVÁ: Spoustu Čechů podléhá utrácení a nemyslí na svou budoucnost

Marcela Lesková je podnikatelka ve finančně poradenských službách se společností Partners. Když se k ní dostalo několik zadlužených klientů s finančními problémy, pochopila, jak důležitá je prevence a finanční gramotnost. Proto teď navštěvuje školy, od základních až po vysoké, a předává finanční znalosti mladým generacím. Protože jak říká: „Čím dřív mladí pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti.“

Jak moc jsou Češi finančně gramotní?
Finanční gramotnost má z mého pohledu dvě zásadní složky. Ta první je dovednost nebo možná návyk plánovat důležité milníky v životě dopředu a být na ně finančně připraven. Takovým milníkem může být pořízení vlastního bydlení, koupě auta, dovolené ale i zabezpečení se na důchodový věk. Když to jednoduše shrnu – mít rodinný rozpočet pod kontrolou v každé fázi svého života. Z mé praxe vychází, že v tomto bodě většina rodin i jedinců pokulhává a neví si s tím rady. Nemají například žádné pravidlo, podle kterého se řídit při vedení rodinného rozpočtu.

Druhou součástí finanční gramotnosti jsou pojmy a výpočty spojené s penězi a úkony na finančním trhu. Tato složka finanční gramotnosti je na vzestupu. Nicméně finanční gramotnost je komplexní dovednost, a tak jedna složka bez druhé fungovat nemůže.

Myslí Češi na budoucnost? Mají našetřeno?
Je to člověk od člověka, někdo přebírá zodpovědnost za svůj život a chce si splnit své cíle, a tak si na ně svědomitě šetří. Spousta Čechů však podléhá utrácení a na svou budoucnost nemyslí.

Proč to tak je? Jak to, že nemají strach, že najednou nebudou mít peníze?
Lidé se často rozhodují impulzivně, pocitově, bez rozmyslu a uspokojují okamžitě své potřeby = nakupují. S časovým odstupem pak mají špatný pocit z neuvážených rozhodnutí a přicházejí i pocity strachu. Zdravý finanční rozpočet je o disciplinovaném plánování, a to je úplným protikladem impulzivního nakupování. Je celkem běžný stav, že mladí lidé po roce v práci nemají naspořeno víc než 5000 Kč, i přesto, že ještě bydlí u rodičů a jejich nezbytné výdaje jsou minimální. Často se mi svěřují s pocitem jakési „bezmoci“, že neví jak na to, aby jim rezervy vznikaly.

Proto jste se rozhodli při pořádání kurzů finanční gramotnosti zaměřovat hlavně na mládež?
Studenti středních a vysokých škol jsou před vykročením do reálného života, a tak nejvíce potřebují informace co je čeká. Čím dřív pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti.

V jakém věku je ideální začít učit děti, jak nakládat s penězi?
Nelze odpovědět konkrétní věk. Děti opakují návyky svých rodičů v jakékoliv oblasti téměř od narození. Jde tedy spíš o to, jaký vzor v této oblasti rodiče dávají a zda jsou s nimi děti přítomné při běžných aktivitách, kde se o penězích rozhoduje jako například nákupy, návštěva banky a tvorba rodinného rozpočtu. Hlavně bych z toho nedělala vědu, spíš bych byla pro používání zdravého selského rozumu a mluvení s dětmi na téma peníze. Já sama děti ještě nemám, a tak můžu jen doufat, že budu schopná v budoucnu odhodit dospělácké ego a ukázat svým dětem co se mi s penězi daří a v čem jsem udělala chybu. Jsem na to tak zvyklá od své maminky.

Věnují se školy finanční gramotnosti?
Během sedmi let, kdy chodím školit finanční gramotnost do škol, je vidět výrazný pokrok v této oblasti. Školy mají snahu toto téma s dětmi probírat. Nicméně jsou taky časté případy, kdy si s tím absolutně nevědí rady. Učitelé vědí, že je to důležité téma, chtějí ho předávat prakticky, ale nemají dostatečné didaktické pomůcky, a tak téma upozaďují. Takže je to asi jako v jiných oblastech, které škola předává – záleží na učiteli, zda dá finanční gramotnosti dostatečný prostor.

Kapesné ano, nebo ne? Kdy začít dávat a kolik?
Kapesné je určitě možnost, jak se ve finanční gramotnosti zdokonalovat. Ideální by bylo, kdyby to nebyly jen předané peníze, ale proběhl u toho rozhovor dětí a rodičů na téma: na co peníze je dobré použít, čeho se vyvarovat, jestli je něco, co by si chtělo dítě pořídit, a tak si na to bude část odkládat. Nastavit pravidla prvního „rozpočtu“ dítěte. Kdy začít a kolik dávat je hodně dáno rodinnou situací, zda dítě do školy dojíždí, kupuje si obědy apod. Myslím, že v deseti letech už by mělo mít možnost s kapesným hospodařit.

Je špatné, když ho děti nedostávají vůbec?
Minimálně mají menší možnost natrénovat si hospodaření s penězi. Činnost, kterou v dospělosti budou dělat každý den. A rodiče přicházejí o možnost s dětmi jednotlivé situace rozebírat a být jejich parťáky i v této oblasti.

V rámci finančního poradenství za vámi chodí i zadlužení lidé. Jsou to jistě kolikrát silné příběhy, které vás musí zasáhnout. Jak se s tím vypořádáváte? Nejste i občas jako psychologové? O to větší radost musíte mít, když těmto lidem pomůžete z dluhů, je to tak?

Ve své práci se věnuji hlavně prevenci těchto případů. Když už dlužník sám přijde řešit svou úvěrovou situaci, je to často už neřešitelné standardními postupy. Každopádně pomáhala jsem lidem, kteří měli i deset úvěrových smluv a ještě zvládali své úvěry splácet. To, co je u dlužníků zásadní je si uvědomit, že jsou závislí na půjčování si peněz na cokoliv. Klient se tak musí rozhodnout se závislosti zbavit, a to je náročný proces. Největší radost mi dělají případy, kdy se řeší pozitivní témata – tvorba rezerv, pořizování vlastního bydlení apod. Raději než zbavování závislosti se věnuji tvorbě návyků a probouzení lásky k tvorbě rezerv.

Jak se takové závislosti dá zbavit? Je na to nějaká „odvykačka“?
Jedinou možnou „odvykačkou“ je uvědomit si realitu situace a rozhodnout se začít s penězi hospodařit jinak. Pokud má člověk chuť a pevnou vůli, může změnit vše i své zlozvyky týkající se rodinného rozpočtu.

Jaká je ideální minimální rezerva, kterou by měl každý mít?
Obecné pravidlo říká, že krátkodobá rezerva by měla být minimálně trojnásobek měsíčních příjmů a nebo alespoň výdajů.

Co nejvíce oceňujete na své práci?
Neustále zažívám nové a nové situace, učím se na ně reagovat a díky tomu stále osobnostně rostu. Miluji práci s týmem, kterému předávám své zkušenosti a učím se od nich různé pohledy na naše podnikání. Díky tomu, že finance řeší každý, tak velmi oceňuji kontaktní sféru, kterou jsem si za dobu podnikání vytvořila. Setkávání se s lidmi, kteří mají své sny jdou si za nimi a můžu se od nich učit. Odpověď na tuto otázku by byla klidně na celou stránku… je toho hodně.

Zdroj: Marianne

1

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies.

Následující volbou souhlasíte s využíváním cookies a použití údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy.

Personalizaci a cílenou reklamu si můžete kdykoliv vypnout nebo upravit.

Více informací zde