Na práci myslím i v porodnici
31. 5. 2018
Když hodně pracuje muž, je cílevědomý. Když hodně pracuje žena, je workoholička. Alespoň tak to vnímá většina společnosti. Zdenka Maroušková (39) je finanční poradkyně ve společnosti Partners a dokazuje, že žít prací neznamená vzdát se rodiny.
Udělat rozhovor se Zdeňkou Marouškovou není vůbec lehké. Je to, jako byste chtěli, aby se Usain Bolt zastavil uprostřed závodu na 100 metrů a odpovídal vám na otázky. Zdeňka ale není profesionální atletka, i když při jejím pracovním tempu bych se nebála ji tak nazvat. Je finanční poradkyní, jen místo závodní dráhy běhá mezi schůzkami, kancelářemi, klienty a rodinou. Všechno zvládá. Jak to dělá?
Už vám někdo řekl, že jste workoholik?
Často si to lidi myslí. Ale já ne. Nejsem blázen, co potřebuje pořád pracovat. Ale od rána mám jednu schůzku za druhou a pak se divím, že už je večer.
Kolik hodin denně pracujete, včetně psaní e-mailů doma po večerech?
Já jsem e-maily doma po večerech nikdy nebrala jako práci, ale manžel mi vždycky říká, že to práce je. Takže to už pak dělá hodně hodin. To tu raději říkat nebudu. (smích).
Co je vaší pracovní náplní v Partners?
Řeším hypotéky, půjčky, vypořádání majetku při rozvodech a další věci. Hlavně mi volá hrozně moc klientů. Vzdala jsem se kvůli tomu i manažerské pozice, protože jsem si uvědomila, že ta schopnost komunikovat s klienty nejde úplně delegovat. Rukama mi prošla spousta kolegů, ale zjistila jsem, že občas dělají práci jen pro peníze. To se mi příčí. Já mám potřebu konkrétnímu člověku pomoci.
Co vás na práci nejvíc baví?
Určitě pomoc klientům. Sami mi volají, vlastně jsem nikdy nebyla v pozici, že bych někomu musela sama volat nebo ho uhánět. Když za mnou přijdou, hrozně ráda je poslouchám. Přijde třeba klient, který dělá u prasat, a mě zajímá, co to obnáší a jestli třeba může pozřít vepřový řízek. Snažím se vcítit do jejich role.
Vy jste takový finanční terapeut!
Je pravda, že dva moji klienti psychologové ke mně chodí na takové terapie. Prý mám v sobě něco, co oni roky studovali. To je vždy milé slyšet. A když mají klienti malé děti, přivedou si je s sebou. Kdybyste přišla do mé kanceláře, uvidíte spoustu hraček. Mám tam dětský koutek, přebalovací pult, děti si tam můžou hrát. Spousta z nich po dvanácti letech, co jsem ve financích, dospěla a už řeším i jejich finance. Znám je vlastně od dětství.
Vy sama máte syna.
Pětiletého Filípka. V tom šílenství jsem ho stihla porodit.
V jakém šílenství?
To byl takový extrém. Moje gynekoložka mi řekla, že už opravdu musím jet do porodnice, ale protože jsem měla v té době hodně hypoték, mezi kontrakcemi jsem volala klientům. Spočítala jsem minuty, kdy můžu mluvit. Ale nemohla jsem jim říct, že rodím, protože by mi to ubralo čas. (smích)
Něco takového slyším poprvé.
To jsem prostě já. Když jsem se vdávala, pracovala jsem do jedenácti večer, a pak ještě psala maily. S jedním klientem jsem se tenkrát domlouvala na termínu další schůzky a řekla jsem mu, že se uvidíme v sobotu, ale že se raději podívám do diáře, jak to tam mám. A pak jsem vyděšeně pronesla: „Ježiš, svatba!“ Zeptal se mě, jestli jedu někam svatbu, a já na to, že se vdávám sama a že asi tu schůzku přesuneme. Manžel mi správně poradil, ať si svatbu napíšu do diáře, ať ji nezmeškám.
Myslíte si, že byste nebyla tam, kde jste, kdybyste trochu ubrala?
Já se o to pořád snažím, ubrat. Už několikrát mě zradilo zdraví. V roce 2010 jsem prodělala těžkou nemoc, ale brala jsem to sportovně. V nemocnici jsem slyšela na chodbě doktory, jak si o mně povídají, že to asi bude vážné. Řekla jsem jim potom, že jestli se bavili o mně, tak jim musím oznámit, že já tady na tom světe prostě ještě budu. Tahle zkušenost mě hrozně posílila.
Berete si vůbec někdy dovolenou?
Na dovolenou jezdíme. Telefon mám ale vždy u sebe a průběžně vyřizuju e-maily. To bych se pak zbláznila první den po dovolené v práci. Když někam odjedu, umím u toho fungovat a nemám pocit, že bych si dovolenou neužila. Baví mě to takhle.
Co na to říká váš manžel?
Manžel pracuje se mnou, takže má pro spoustu věcí pochopení.
A kdo chodí domů dřív?
Muž jede z práce pro malého, pak přijedou za mnou do práce. Filípek je tam s námi rád. Povídá si s klienty nebo si hraje s jejich dětmi. Dokonce mě už i zastoupí! Když jednou dorazili klienti a já ještě měla schůzku, tak jsem slyšela, jak jim otevřel a řekl: „Dobrý den, jsem Filípek Maroušek, maminka má ještě klienty, pomůžu vám já.“ A odvedl je do vedlejší kanceláře. Roste mi posila!
Nemáte pocit, že kvůli intenzivní práci přicházíte o čas se synem a rodinou?
Samozřejmě si kolikrát vyčítám, že bych měla být víc doma. Jenže pak si v telefonu poslechnu silný příběh klientů, a protože už je nemám v diáři kam dát, tak je prostě objednám na večer, kdy už jsem myslela, že budu doma. S tímhle hrozně moc bojuju. Jak se dá zvládnout tolik práce i rodina nejednou? Naučila jsem se hodně plánovat čas, dělat věci efektivněji. A když rodina vidí, že se vracím domů šťastná, dá se to zvládnout. Ale manžel mě koriguje, jinak bych se mu prý upracovala k smrti.
Můj den
5:15 Vstávám a jdu si s kamarádkou zaběhat nebo zacvičit do fitka.
7:00 Dorazím domů a posnídám s manželem a synem Filípkem.
7:30 Začínají volat klienti, propuká schůzkový maraton.
12:30 Jdeme s manželem na oběd do naší oblíbené restaurace.
13:30 Jsem zpět v kanceláři a schůzkový maraton pokračuje pěkně až do večera.
18:30 Moji rodiče nám dovezou Filípka do kanceláře. Je s námi v práci moc rád, povídá si s klienty nebo si hraje s jejich dětmi. Potom jedeme domů, navečeříme se a pustíme si náš společný večerníček, seriál Teorie velkého třesku. rádi se společně smějeme. Pak vykoupeme a uložíme Filípka. Manžel mu čte pohádky na dobrou noc, zatím co já jdu psát a odpovídat na e-maily. Každý večer je jiný, vlastně nevím, kdy přesně usínám.
Zdroj: Marianne
