Monika Lampová: Být jiná mi za to stojí

8. 8. 2018

Říká se, že člověk nebude nikdy úspěšný, pokud dělá věci jako ostatní. I když vybočovat z řady sebou nese určité riziko. Seznamte se s odvážnou ženou, která se nebojí být jiná.

Monika Lampová: Být jiná mi za to stojí

Často totiž odvaha vidět věci odlišně může posunout k lepšímu nejen naši kariéru, ale i nás samotné. Své o tom ví Monika Lampová. Je starostlivou matkou, úspěšnou VIP poradkyní Partners a navíc se věnuje charitativní práci. Vidí životní situace, které by většinu lidí ochromily, jako příležitost pro něco nového, jako dar. Ví, že být jiná jí stojí za to.

Kdybyste se měla popsat třemi přídavnými jmény, která by to byla?
Zralá, inspirující, respektující.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste “jiná”. Jak jste to myslela?
Protože mám ráda hloubku a otázky. Pořád se ptám, poslouchám, analyzuji, vážím a přemýšlím. Vnímám své pocity a hledám zlatou střední cestu. Když je něco dobré nebo zlé, tak to cítíme, rozumem to pak jen vysvětlujeme. Používám rozum s citem a cit s rozumem.

To se mi hrozně líbí. Měla jste to tak vždycky?
Byly doby, kdy jsem se být sama sebou bála, měla jsem obavy, co kdo řekne, jestli se jim to bude líbit. V hlavě mi běželo slovíčko: ABY, které mě ovlivňovalo a já jsem z toho byla značně unavená. Připadala jsem si, jako když nosím masku. Měla jsem spoustu naivních představ o životě, o lidech i o sobě. Když jsem našla ten barometr, kterým jsem se naučila vést, velmi se mi ulevilo. Začala jsem si za větou: „Jsem dost dobrý člověk" dávat ne tečku, či vykřičník, ale otazník. Začala jsem se řídit otázkou: Stojí mi to za TO?

Jste ve svém oboru velmi úspěšná. Jakou roli v tom hraje vaše sebepoznání?
Cesta poznání a sebe-poznání je fascinující. Vše má své souvislosti, příčiny a následky. Při pochopení jednoho, pochopíte další a otevřou se vám nové dveře.

Čeho jste se při tom nejvíc bála?
Odmítnutí, že mě nebudou mít rádi, nepochopení, nepřijetí, odsouzení a nelibosti, že nezapadám do škatulek. Ale paradoxně se mi dostalo přijetí, pochopení a respektu.

Většinou, když lidé naleznou své Já, změní úplně profesi. Vy jste v Partners zůstala. Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Baví mě lidské příběhy a mám ráda lidi. Mám ráda svoji svobodu. Vím, že dělám svoji práci dobře, a to je hezký pocit. Až mi bude 86 let, tak třeba založím ranč se zvířátky, ale teď jsem spokojená ve své profesi.

S čím vším klientům pomáháte?
Klientům předávám informace a zkušenosti, jak používat peníze. Není tolik důležité, kolik peněz mají, ale jak s těmito penězi naloží.

Vnímají klienti, že přistupujete k věcem jinak?
Vím, že ano.

Můžete uvést příklad takového přístupu?
Neudělám to, co klient chce, ale často ho postavím na zem z „hrušky dolů". Rozmluvím mu třeba úvěr, nezaložím dlouhodobou investici, nezainvestuji vše, co měl v záměru, řeknu mu i nepříjemné souvislosti, směřuji ho na další otázky, které nechtěl slyšet. Laskavě a s nadsázkou mu řeknu moji zkušenost, třeba něčí příběh. Chci, aby se zamyslel a svoje počínání ještě zvážil. Beru ho s čistým štítem a nenechám se ovlivňovat okolím nebo tím, co si kdo o něm myslí. Beru ho jako svébytnou osobu s příležitostí na změnu. Ocením ho v jeho silných stránkách a neberu jeho výjimečnost jako samozřejmost. 

Máte syna, který vyžaduje speciální péči. Jak to všechno dokážete skloubit s kariérou?
Dáda je to nejdražší v mém životě. Zpočátku jsem pracovala, protože jsem musela, abych nás zajistila. Nyní pracuji, protože mě to naplňuje a baví. Dáda mě nabíjí do práce a práce zase na péči o Dádu. Syna miluji a práci mám ráda. Také jsem si dovolila, že si nechám pomoci. Dětské centrum v Jilemnici je mojí oporou a naprosto jim důvěřuji, o Dádu je ideálně postaráno a já mohu pracovat.

Věnujete se charitativní činnosti. Dětské centrum Jilemnice díky vám a Partners získalo nemalou částku na rozvoj svých služeb. V práci zase pomáháte klientům. Co nebo kdo nejvíc pomáhá vám? 
Když to vezmu chronologicky, tak největší devizu mi dali moji rodiče, jak mě připravili do života a děkuji jim za vychování. Miluji svého tatínka a maminku, jsou to oba poctiví a srdeční lidé. Pak jsem dostala v životě to štěstí mít sestru a sesterská láska je také darem. Iveta (sestra) je přirozená a chce žít v souladu s přírodou. Dále mi Bůh dovolil být matkou a narodil se Dáda. Pocítila jsem zase nový druh lásky a dostala jsem krásný dar mít postižené dítě. Dostala jsem dar cítit strach, starost, radost a mateřskou lásku, to nedostane každý. Dáda je překrásná čistá bytost, nezištná a zářící – vždyť se taky jmenuje se Lampa (smích)? Mohli bychom se od něho jen učit. Je spokojený a radostný. S péči o něj mi pomáhají moji rodiče, bez nich bych to nezvládla. Velkou oporou je mi také partner. A to je další dar, který jsem v životě dostala – hluboce milovat krásného charakterního člověka s velikým otevřeným srdcem a laskavou povahou, kterého si nesmírně vážím. Jsem obklopena krásnými lidmi, kamarády i klienty, a ty, troufám si řict, mám také ráda. Odpovědí na to, co mi nejvíc pomáhá, je hlavně láska. A vedle ní také odvaha, víra, vděčnost a humor.

Jaký je váš další charitativní cíl?
Díky mému synovi mám tu příležitost pochopit a pak mohu i pomoci. Ráda bych v Jilemnici podpořila Dětské centrum a s tím spojenou školu. Bylo by nádherné, kdyby tu byla ještě chráněná dílna s touto bohulibou péčí. Bylo by úžasné, kdyby si lidé uvědomili, že objem peněz, které má člověk k disposici, nevypovídá o jeho charakteru. Vypovídá o jeho větších možnostech projevit charakter.

Co byste poradila ženám, které hledají odvahu využít správně své jiné Já?
Myslím, že je osvobozující přijmout to, že máme každý svoji jedinečnost, svůj úkol, svůj talent. Je důležité brát život jako zážitek, příležitost a minimálně se srovnávat s ostatními. Možná si jen říci: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.“ Věčné srovnávání a porovnávání, nezdravé soupeření, žárlivost, nepřejícnost, ješitnost a rivalita vedou k neustálé nespokojenosti. Kdyby Bůh chtěl, abych měla pět dětí, tak by mi je jistě dal. Měl se mnou nějaký záměr. Jsem vděčná za to, jak to mám. S velkou pokorou vše přijímám a za všechno děkuji. 

Zdroj: Marianne

1

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK