Eliška Valaščíková: Získejme nadhled nad svými financemi
27. 9. 2021
„Mým úkolem je učit lidi, jak hospodařit s rodinným rozpočtem. Finanční plánování je o disciplíně,“ vysvětluje Eliška Valaščíková, finanční manažerka a poradkyně finanční skupiny Partners působící v jižních Čechách.
Finanční gramotnost je podle definice soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých životních situacích. Jak o financích s lidmimluvíte vy?
To záleží na posluchači. V rámci vzdělávacího programu Den finanční gramotnosti (DFG) jsou mou nejoblíbenější skupinou maminky na mateřské dovolené, dost se spolu i nasmějeme. Vždycky se snažím, aby si toho ze školení odnesly co nejvíc. Všechno vysvětluju jednoduše, protože kdybych na ně šla s přílišnou odborností, nebude je školení bavit. Samozřejmě ale používám i odborné výrazy, se kterými se mohou ve světě financí setkat, aby pak věděly, co znamenají.
Finanční gramotnost je velmi důležité téma, o které by se měl zajímat každý. Lidé tvrdě pracují, aby si vydělali peníze, a pak je často nesmyslně utratí. Lehce se nechají i napálit na finančním trhu a uzavřou produkt, který vůbec nepotřebují, třeba jen proto, že jim někdo jiný řekne, že by ho měli mít. Finanční gramotnost vnímám jako získání nadhledu nad financemi a rodinným rozpočtem.
Co konkrétně se od vás lidé na školeních DFG naučí?
Spoustu věcí! Že na běžných a spořicích účtech jim peníze dlouhodobě požírá inflace. Proč je důležité peníze odkládat na budoucí výdaje a díky tomu se nedostat do dluhové pasti, ba naopak, získat díky takto odloženým penězům úroky navíc. Učím lidi, jak pracovat s rodinným rozpočtem, jak řešit bydlení podle své finanční situace. Učím je, že příjem je důležité si ochránit, protože pokud o něj rodina přijde, tak není možné do budoucna řešit nic. To je možné pomocí dostatečně vytvořené rezervy a také pomocí životního pojištění.
Rodinný rozpočet by měl být rozložen v poměru 40 % na spotřebu, 30 % na bydlení, 20 % na dlouhodobé cíle a 10 % na krátkodobou rezervu. Lidé ale většinou mají rozpočet zhruba 50 % na spotřebu a 50 % na dluhy, což znamená, že nemají žádné pravidlo, jak svůj rozpočet řídit, a pracují s ním nahodile.
Máte zkušenosti se školením dětí i dospělých. Jak se vám s takto rozdílnými věkovými skupinami pracuje?
Ano, v rámci DFG jsem školila i na základní škole či gymnáziu a byla jsem překvapená, jaký měli studenti v určitých věcech přehled ve srovnání s mou generací v jejich věku. Je tedy vidět, že finanční gramotnost se už do škol pomalu dostává, otázkou ale je, zda je to dostatečné. Největším příkladem jsou pro studenty stále rodiče, které pak svým chováním často kopírují. Jedna hodina finanční gramotnosti jim pak úplně oči otevřít nemusí.
S dospělými se mi pracuje nejlépe, jsou aktivní, a pokud je zaujmu, tak se hodně ptají. A to mi dává smysl, protože vidím, že si ze školení něco odnesou a hned to použijí ve svých vlastních rozpočtech. Většina kurzů, které školím, je až na sedm hodin. Někdy mám školení rozdělené na dva dny a stává se mi, že na druhou lekci si posluchači donesou své vlastní smlouvy a zajímá je, jak je mají nastavené a co s tím mají dělat.
Zmiňovala jste, že vaší nejoblíbenější školenou skupinou jsou maminky na mateřské dovolené. Čím si to zasloužily?
Maminky na mateřské mají už s financemi osobní zkušenost. Často mají hypotéku, různé typy spoření i životních pojištění, a proto se o informace zajímají a hodně se ptají. Není to tak ale hned. Na můj seminář přicházejí třeba v rámci cyklu různých školení a vůbec se na něj netěší, jdou tak trochu z povinnosti, jak mi pak samy často přiznají. V průběhu semináře se to ale změní a ony mi říkají, že je to jedno z nejlepších školení a že přesně toto potřebovaly. Takové reakce mi vždycky dodají neskutečnou energii a odjíždím ze školení úplně nabitá.
Společně právě řešíme i to, jak naučit děti hospodařit s prvním kapesným. Zjednodušeně řečeno, dospělé učím, že na budoucí výdaje si má rodina odkládat 20 %, a stejným způsobem to můžeme učit i děti na prvním kapesném. Založíme dvě kasičky, do jedné si pak z každého kapesného dítě odloží částku 20 %, ideálně na něco konkrétního, aby mělo cíl, který si díky odkládání splní.
Je vidět, že vás práce s lidmi baví.
Má práce mě neskutečně baví, díky tomu ji dělám s láskou, a to je myslím znát… A toho je důležité se držet: dělat to, co vás v životě bude naplňovat, protože pak se na práci budete těšit. A jak zjistit, co je to pravé právě pro mě? Jakmile budete mít příležitost se něco nového naučit, jděte do toho. Pak zjistíte, jestli to je to správné právě pro vás, nebo ne.
Zdroj: AGE
