Rakovina nepřináší zásah „jen“ do zdraví, ale také do finanční stability
9. 7. 2025
Až polovina domácností s onkologickým pacientem nemá žádnou finanční rezervu pro případ dlouhodobé pracovní neschopnosti. To představuje zásadní problém, bohužel nikoliv jediný, ukázaly výsledky aktuálního průzkumu onkologické pacientské organizace Amélie.
Nový průzkum onkopacientského spolku Amelie potvrdil, že rakovina nepřináší závažný zásah „jen“ do zdraví, ale i do finanční stability domácností. Až 80 procent onkologických pacientů totiž odchází z práce na dobu delší než půl roku, což s sebou nese silný propad v příjmech. Mnozí z nemocných však nedisponují dostatečnou finanční rezervou. A pokud už ji mají, její výše činí v průměru jen několik tisíc korun, což je ve srovnání s částkou 90 tisíc korun v běžné populaci málo. Bohužel ani oněch 90 tisíc není pro takovou situaci, jako je onemocnění rakovinou, mnoho.
„Zkušenost s rakovinou zásadně mění přístup lidí nejen ke zdraví, ale i k financím. Pacienti a jejich blízcí pak již častěji uvažují o pojištění pokrývajícím výpadek příjmů. A ideální výši rezervy pro případ výpadku financí vnímají výrazně výš než běžná populace – medián dosahuje 250 tisíc korun. A pětina by preferovala půl milionu korun,“ říká Šárka Slavíková z organizace Amelie.
Stres kvůli financím zhoršuje zdravotní stav
Dlouhodobá pracovní neschopnost je u onkologického onemocnění a jeho léčby podle Slavíkové docela běžná. Často trvá déle než půl roku, stejně jako s tím související výpadek příjmu. Tím se mnoho domácností dostává do finanční tísně. A to má, jak ukazuje praxe, i další neblahé následky.
„Finanční důsledky dlouhodobé nemoci totiž vedou ke stresu a zhoršují zdravotní stav – pacienti uvádějí v souvislosti se svou situací běžně zhoršení spánku a fyzických příznaků nemoci či léčby,“ vysvětluje Slavíková.
Podle ní dále platí, že vedle omezování výdajů, čerpání nemocenské a úspor hledají mnozí pacienti další zdroje pro své zajištění. A obracejí se na stát, neziskové organizace a blízké.
Životní pojištění musí být správně nastavené
Podobné zkušenosti mají rovněž finanční poradci. Jak potvrzuje i Vladimír Weiss ze skupiny Partners, není nijak výjimečné, když se na něj obrací klienti se zhoubným onemocněním, kteří mají sjednané životní pojištění, aby jim pomohl s plněním od pojišťovny.
„Ne všichni ale nárok na plnění, případně takové plnění, které jim pomůže z finančních problémů, mají. Záleží na tom, zda mají správně uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, tedy nastavené dostatečné pojistné částky u rizika závažné nemoci, invalidity nebo pracovní neschopnosti,“ říká finanční poradce Weiss s tím, že právě tato rizika spolu s krytím rizika úmrtí patří v životním pojištění k těm nejdůležitějším.
Bez rezerv může být situace bezvýchodná
Upozorňuje i na těžkosti onkologických pacientů, kteří žádné pojistné krytí nemají. „Pacienti, kteří životní pojištění nemají a nedisponují ani žádným velkým majetkem, zůstávají často rozčarováni z toho, jakou podporu dostanou od státu v momentě, kdy kvůli onemocnění ztratí práci,“ říká Vladimír Weiss.
V tomto případě je podle něj už každá rada drahá. Základem veškerého finančního zdraví je podle něj vždy finanční rezerva. A to tak vysoká, aby umožnila domácnosti pokrýt její chod minimálně po dobu tří měsíců, ideálně pak po dobu šesti měsíců. „Podmínka tedy je, že si musíte udělat pořádek ve financích a najít úsporu, kterou si každý měsíc dáte stranou,“ vysvětluje poradce.
Bohužel toto v praxi ne vždy platí. Podle dat Českého statistického úřadu žije takříkajíc „z ruky do úst“ třetina české veřejnosti. Nezanedbatelný je pak i počet těch, jejichž finanční rezerva by vystačila sotva na jeden měsíc. A velkou skupinu lidí tvoří i ti, kteří nedostatek vlastních financí řeší úvěry. V případě onemocnění se pak dostávají pod dvojnásobný tlak. Ať splácí spotřebitelské nebo hypoteční úvěry.
Problém je i na trhu práce
Paní Petra, která nedávno prošla léčbou zhoubného onemocnění, své zkušenosti s penězi v době nemoci popisuje se smutkem v hlase. „Pro mě, která žiji a hospodařím samostatně, představuje dlouhodobá pracovní neschopnost, a i částečný invalidní důchod výrazný pokles příjmů,“ říká. Upozorňuje i na další související problém: „Nalezení částečného pracovního úvazku při zdravotních omezeních a skloubení se zdravotními zákroky a vyšetřeními je i při vysokoškolském vzdělání těžké.“
Její slova potvrzuje rovněž Šárka Slavíková z onkopacientské organizace Amelie. Také podle jejích zkušeností není vůbec snadné si zvýšit příjem prací při hendikepu po onkologické léčbě. Česko totiž patří k zemím s velmi nízkým počtem částečných úvazku. Argumentuje tím, že zatímco v zemích Evropské unie představují zkrácené úvazky přes 20 procent trhu práce, v Česku to není ani 10 procent. „A tak zůstává na chvostu i přes zvyšující se poptávku,“ říká Slavíková a dodává: „Státní pomoc je vnímána jako nedostatečná zejména kvůli délce vyřízení.“
Zároveň pak ale nechce být jenom negativní. A tak upozorňuje i na další zjištění, která přinesl zmíněný průzkum. Patří mezi ně například to, že onkologičtí pacienti si váží jakékoli pomoci. A stále větší důvěru si získávají neziskové organizace. Téměř polovina pacientů by jejich pomoc v budoucnu zvažovala.
Zdroj: idnes.cz
