Na zadní vrátka by měli myslet i podnikatelé

13. 5. 2019

Čím dál častěji se u majitelů firem potkávám s přesvědčením, že jsou to jejich firmy, které jim jednou přinesou nadstandardní rentu, pasivní příjem nebo finanční nezávislost. Pokud však všechny peníze nechávají ve své firmě, dopouštějí se velké chyby. Proč tomu tak je, vysvětluje Josef Uchytil, finanční poradce Partners.

Na zadní vrátka by měli myslet i podnikatelé

Přišel za mnou úspěšný majitel firmy, že chce investovat nějaké volné peníze. Na otázku, zda již nějaké peníze z firmy investoval mimo firmu, odpověděl, že ne. Můj klient byl klasický příklad podnikatele, který si odmítá z firmy vyplácet podíl na zisku. Což chápu, protože nikdo není šťastný, když mu jedny peníze stát zdaní dvakrát. V případě podílu na zisku 19procentní daní z příjmu právnických osob a 15procentní srážkovou daní z příjmu fyzických osob. Představa mého klienta ale také byla mít alespoň 50 tisíc korun měsíční rentu na penzi.

Stabilita postavená na více pilířích
Jako typický podnikatel ignoroval můj klient skutečnost, že vše sází stále na jednu kartu. Podnikání věnoval čas, energii, své znalosti i dovednosti, mimo firmu se však finančně nijak nejistil. Přitom stačí málo a všechno může být jinak. Změní se legislativa, politické klima, přibude konkurence nebo přijde třeba vážné onemocnění… Pojistka mu přitom kryla jen nezbytně nutné výdaje. Neměl jsem v úmyslu ho strašit, ale život přináší různé komplikace i změny, a je proto moudré majetek/peníze diverzifikovat.

Doporučil jsem mu proto podílet se vedle svého byznysu i na cizích byznysech – tedy investovat do podílových fondů a vedle nich budovat i nemovitostní portfolio. Nic závratného, jeden dva nájemní byty s 20procentní akontací a zbytkem na hypotéku, která se bude splácet z vybíraného nájemného. Až přijde čas, nebude sedět na židli o jedné, ale o třech nohách – firma, investice, reality.

Složené úročení
Reality se mu líbily, ale přibližné čtyř - až osmiprocentní roční zhodnocení minus inflace u fondů mu nepřišlo atraktivní. Ve své firmě peníze zhodnotí dvaceti až třiceti procenty ročně. Nechal si to ale vysvětlit. Pokud chce rentu 50 tisíc korun měsíčně, potřebuje majetek ve výši zhruba 15 milionů korun. To znamená, aby po dobu 25 let, která mu zbývala do penze, ročně odváděl z firmy do fondů 300 000 Kč. Zprvu mi nevěřil a argumentoval tím, že takto by dal dohromady asi polovinu toho, co potřebuje. To jsem mu sice potvrdil, avšak zároveň jsem ho upozornil, že při 25letém investičním horizontu mu pomůže „osmý div světa“. Tedy složené úročení.

Vysvětlil jsem mu, že i kdybychom počítali byť jen s průměrným pětiprocentním ročním zhodnocením, bude se mu zhodnocovat nejen jeho vklad, ale také zhodnocení vkladu z minulých let. Suma mu tak nebude narůstat lineárně, ale skoro exponenciálně. To se mu už líbilo a hned se také ptal, jak má začít. Moje odpověď tak zněla: „Nejlépe hned.“

Zdroj: iHNED.cz

0

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK