Jak rozumně a bez rizika investovat volné peníze, aby vydělávaly

4. 10. 2019

Stejně jako jsou lidé, kteří přemýšlejí o tom, jak vyjít s minimem peněz, jsou lidé, kteří mají peněz nadbytek a přemýšlejí, co s nimi udělat. Do té druhé skupiny patří i pan Jaroslav Vojtek z Prahy.

Jak rozumně a bez rizika investovat volné peníze, aby vydělávaly

Jaroslavovi je 45 let, pracuje jako manažer. Nedostatek majetku ho nepálí, peníze má uloženy v nemovitosti v hodnotě devíti milionů korun, kterou před lety pořídil na hypotéku. Peníze má i ve stavebním spoření, penzijních fondech a zaměstnaneckých akciích s bonusem.

„Na účtu mi zbývá něco přes milion korun a je mi to líto, tam peníze v podstatě zahálí a ještě z nich ubírá inflace,“ říká pan Jaroslav. Rozhodl se tedy peníze investovat. A protože, jak sám říká, je spíše konzervativní, chce investovat bez rizika, ale s jistým a solidním výnosem.

„Banka mě samozřejmě atakuje, abych využil její spořicí účet nebo investiční fond, ale k bankám obecně já nemám moc důvěru. Ne v tom smyslu, že bych o peníze v nich přišel, ale z toho důvodu, že se držím hesla, že nikdo jiný se nepostará o mé peníze lépe než já sám,“ dodává.

Vlastní zkušenost s investováním nemá a nemá čas ani chuť, aby se jím nějak podrobně zabýval. Cíl má však jasný. Volné peníze investovat tak, aby mu z nich plynul vyšší výnos, než je inflace. Aby jeho peníze, které nevydělává lehce, neztrácely na hodnotě.

Speciální požadavky
„Lidí, kteří mají volné peníze, ale nemají důvěru k bankám, není málo, proto mě poptávka ze strany pana Jaroslava po investování a přání nastavit mu investiční portfolio nijak nepřekvapila,“ říká finanční poradce skupiny Partners David Kučera.

Požadavkem klienta bylo navíc investici ve výši milionu korun rozložit tak, aby peníze mohl v přesně daných intervalech vybírat. „Moje podmínka byla, abych měl do roka k dispozici určitou finanční rezervu. Pak mám v plánu si za tři roky pořídit nové auto a modernizovat kuchyň. A až mi bude za šest let končit fixace u hypotéky, rád bych její část umořil mimořádnou splátkou,“ popisuje Vojtek.

I to byl důvod, proč se obrátil na finančního poradce, v bance mu nedokázali vyjít vstříc. „Jednání banky na mě dělalo dojem, že bankovní investiční specialisté spíše postupují podle toho, jaký výnos klient očekává a jaké je ochoten podstoupit riziko. To je základ, který určí investici a tím to končí. S přípravou individuálního investičního plánu to bylo ale už o poznání horší. A když jsem jim řekl, že bych volil i jiné fondy než ty jejich, bylo to ještě horší,“ vysvětluje.

Dalším požadavkem bylo investovat opatrně. Přitom chápal, že méně podstupovaného rizika znamená i méně atraktivní zhodnocení. Tomu odpovídalo i navržené investiční portfolio. „Klientovi jsem doporučil vložit 200 tisíc korun na spořicí účet, 400 tisíc korun do státních dluhopisů, 200 tisíc korun do korporátních dluhopisů a zbývajících 200 tisíc korun do akcií,“ shrnuje Kučera.

Hodně dluhopisů, málo akcií
V nabídce spořicích účtů vybrali účet s ročním úrokem ve výši 1,2 %, který je omezen pouze maximální výší úložky 2,5 milionu korun. Ze státních dluhopisů vybrali státní Dluhopis Republika – Proti-inflační, který zhodnocuje prostředky ve výši inflace plus 0,5 %.

Jeho výhodou podle Kučery je to, že byť má svá specifika, je velmi flexibilní pro případ výběru. V případě korporátních dluhopisů pak zvolili takzvané high yeild dluhopisy, které přinášejí poměrně stabilní výnosy v průměru kolem 3,7 % ročně. Volba padla na dluhopisy s minimálním ročním investičním horizontem v maximální výši investice na úrovni 200 000 korun, se vstupním poplatkem 0,8 %.

V případě akcií pak zvolili tři podílové fondy. Vybrali dolarový fond, který investuje do akcií amerických firem. Do něj investovali 70 tisíc korun. Dále eurový fond globálních středně velkých až velkých společností, u nichž se má za to, že jsou v době koupě podhodnocené, a tedy mají dobrý potenciál k růstu. Do něj vložili 90 tisíc korun. Zbývajících 40 tisíc korun investovali do eurového fondu zaměřeného na globální malé a středně velké firmy. Akcie těchto firem sice platí za více rizikové, ale zase dokážou přinést zajímavé výnosy. Průměrný vstupní poplatek za všechny tyto fondy činil 4 %.

Odolné portfolio
Podle Kučery portfolio klienta splňuje všechny jím zadané podmínky. A to jak ve smyslu stanovených časů výběru, výše předpokládaného zhodnocení, tak ochrany investice.

„U spořicího účtu průměrně počítáme s ročním výnosem ve výši jednoho procenta, u korporátních dluhopisů tři procenta ročně. U státního dluhopisu pak s průměrným výnosem 2,5 procenta a u akciových fondů pět až sedm procent ročně v příštích deseti letech,“ vysvětluje Kučera.

Pan Jaroslav souhlasil s tím, že peníze v akciích podrží po dobu minimálně deseti let i déle, případné poklesy cen akcií by tedy měly být částečně odfiltrovány delším investičním horizontem.

„Ekonomický cyklus se podle různých indikátorů sune směrem dolů a startuje svou očistou fázi, můžeme to sledovat nejen na automobilovém průmyslu, ale i u nás ve stavebnictví, kde se například snižuje počet zahájených staveb a rychle se rozestavěné dokončují a prodávají,“ říká Kučera.

Podle něj jsou tu ale i další indicie. Například to, že mnoho centrálních bank uvažuje kvůli podpoře zpomalujících ekonomik o snižování úrokových sazeb. Podle něj je portfolio pana Jaroslava nastaveno tak, aby dokázalo dobře odolávat nepříznivé situaci na trzích, která v budoucnosti dříve či později přijde.

Zdroj: iDNES.cz

0

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK