Zažíváte stres z nedostatku peněz? První pomoc může být finanční bilance

15. 1. 2020

Mzdy a platy sice rostou, zvyšují se ale také ceny. Stále více lidí se tak dostává do situace, kdy mají potíže vyjít se svými měsíčními příjmy. Problém přitom nemusí být vždy jen ve výši příjmů, skrývat se může i v hospodaření. Zjistit, kudy peníze utíkají, není vůbec složité.

Zažíváte stres z nedostatku peněz? První pomoc může být finanční bilance

Většinou mladší ročníky tvrdí, že nemají z čeho odkládat peníze stranou. Často ovšem vydávají až příliš mnoho peněz za nákupy drobného zboží a služeb, o nichž za pár chvil už ani neví, že je koupili.

„Tento trend není jen věcí mladších ročníků. Tradičně se na něm vezou nízkopříjmové rodiny, ale stále častěji i domácnosti s vyššími příjmy. Svou roli hraje tlak vlastnit správné značkové zboží a užívat správných značkových služeb. Jde většinou o zdánlivé maličkosti, které ale velice jistě vysávají peněženky,“ říká finanční poradce skupiny Partners David Kučera.

Jeho slova potvrzují i průzkumy, a to nejen ty české. V letošním šetření mezi 25 tisíci evropskými spotřebiteli téměř polovina respondentů uvedla, že jejich náklady na život rostou rychleji než jejich příjmy.

„Finanční stres mezi evropskými spotřebiteli sílí mnohem více než finanční pohoda. Čtyřiadvacet procent Evropanů si sáhlo na limit kreditní karty, aby mohlo zaplatit své účty. Nejvíce jich přitom bylo mezi mladými, jednatřicet procent,“ říká Mikael Ericson, ředitel společnosti Intrum, která průzkum realizovala.

Podchyťte nenápadné úniky z účtu
Krátkodobá rezerva pokrývá zpravidla výdaje v horizontu dvou měsíců až jednoho roku. Běžný účet, na který chodí pravidelná výplata není vhodný pro odkládání si ani krátkodobých rezerv.

Střednědobá rezerva je tvořena v horizontu zhruba čtyř až pěti let. Pro takové účely jsou vhodné termínované vklady nebo stavební spoření. To sice zamyká peníze na dobu šesti let, ale jeho výnos bývá díky státní podpoře kolem tří procent.

Dlouhodobé rezervy jsou určeny k pokrytí nákladů od pěti let až do konce produktivního období. Investice do dlouhodobé rezervy by měly být více diverzifikované. Část má směřovat na krytí rizik dlouhodobého výpadku příjmu, což zajišťuje životní pojištění. Podle odborníků zcela nezbytné je pak životní pojištění u rodin zatížených hypotečním úvěrem (bez majetku) a s malými dětmi. Možností jsou i investice do podílových fondů a dalších investičních instrumentů.

K situaci, kdy není na úhradu pravidelných plateb, podle odborníků často vede nekázeň ve výdajích. „Známý mi vyprávěl, že než dojde se svými dcerami na trénink k taneční škole, utratí po cestě minimálně dvě stovky za jejich požadavky. A to je, jakkoli to zní banálně, přesný příklad,“ uvádí David Kučera.

Nehlídat malé výdaje může vést k velkým problémům. Zjistit, kudy příjmy nejvíce utíkají, pomůže bilance měsíčního rozpočtu. To je důsledná evidence všech příjmů a výdajů, která jasně ukáže, co se za vydělané peníze koupilo a jak moc daný nákup rodinný rozpočet zatížil. Nutné je přitom evidovat veškeré výdaje, jak pravidelné, tak i jednorázové, nahodilé. Praktické je uchovávat si účetní doklady o provedených platbách.

„Pokud vydám každou středu při cestě na taneční kurz 200 korun za nákup sponek do vlasů, sladkostí, přívěsků na batoh nebo jiných lákadel pro děti, pak v měsíční bilanci vidím výdej 800 korun s nulovým efektem. A to už donutí každého se zamyslet a příště nic takového nekoupit,“ vysvětluje na příkladu David Kučera.

Zlaté pravidlo 10-20-30-40
Bilanci rozpočtu doporučuje každé domácnosti, ještě více pak těm, které nejsou schopny tvořit finanční rezervu.

„Jako zázrakem se hned po prvním měsíci evidence objeví položky, které rodinný rozpočet výrazně zatěžují, a přitom jsou naprosto postradatelné. Odhaduji, že zhruba dvacet procent výdajů by se u většiny rozpočtů dalo bez obav vyškrtat, pokud by bylo třeba,“ říká David Kučera.

V momentě, kdy domácnost přestane díky finanční bilanci, utrácet peníze za věci, které jí nejsou k užitku, je potřeba s ušetřenými penězi pracovat dál.

„Po očištění rodinného rozpočtu od takzvaně neviditelných výdajů, se v praxi osvědčuje zavést do hospodaření pravidlo 10-20-30-40. To znamená, deset procent z rodinného příjmu směřovat na krátkodobé rezervy, které se ukládají ideálně na spořicí účet u banky,“ doporučuje poradce.

I když spořicí účty dnes žádné fantastické zhodnocení nepřinášejí, jsou stále lepší volbou než peníze schraňovat na běžném účtu. Banky už tak mají svých peněz dost, není tedy důvod jim levně dávat k dispozici další. Krátkodobá rezerva přitom slouží na neočekávané výdaje typu oprava auta, nákup pračky a podobně.

„Dvacet procent z příjmu by pak mělo jít do dlouhodobých rezerv, což jsou veškerá spoření na penzi, na studia, na krytí rizik úrazů, nemocí, invaliditě a smrti,“ pokračuje David Kučera.

Třicet procent z příjmu by mělo sloužit k úhradě nákladů spojených s bydlením. To za předpokladu, že je to reálné, protože náklady na bydlení jsou dnes vůbec nejrychleji rostoucí položkou v rozpočtech domácností. Oněch třicet procent by v ideálním případě mělo pokrýt hypoteční splátku, nájemné, půjčku na bydlení, platby za energie, vody, odpady.

Zbývajících čtyřicet procent je takzvaně na život. Jsou to výdaje na pokrytí potřeb rodiny, jako je strava, ošacení, doprava, kurzy, kroužky, sportovní aktivity, pohonné hmoty a potřeby do domácnosti. Uvedené procentuální rozložení nemusí vždy vyjít přesně, ale je jednou z možností, jak je ke správě financí domácnosti přistoupit.

„Často stačí, že lidé začnou o svých financích systematicky přemýšlet. Už to bývá v mnoha případech pokrok, protože jedině tak se doberou k tomu, že pokud si mají tvořit nějakou rezervu, musí se nejen uskrovnit, ale i začít peníze skutečně počítat,“ shrnuje poradce.

Češi si myslí, že financím rozumí
To, že nemluví do větru, potvrzuje i každoroční Index finanční gramotnosti České bankovní asociace, který ukazuje, že v čase se finanční gramotnost příliš nelepší, i zjištění průzkumu mezi evropskými spotřebiteli. Ten dokonce ukázal, že úroveň finanční gramotnosti je v ČR podprůměrná. Mezi čtyřiadvaceti zeměmi se Česko umístilo na dvacátém místě. Horší bylo jen Lotyšsko, Estonsko, Polsko a Litva. V praxi to znamená, že jen necelá polovina českých spotřebitelů (46 %) dokázala správně určit vybrané finanční termíny. To je mnohem méně než evropský průměr ve výši 63 procent.

„V této souvislosti není bez zajímavosti, že Češi se v 57 procent případů domnívají, že mají přiměřené finanční vzdělání a znalosti, aby mohli spravovat své každodenní finance,“ podotýká Karol Jurák ze společnosti Intrum.

„Mezi Čechy je silně zakořeněno přesvědčení, že jestli jsou v něčem dobří, je to sex a peníze. A je to tím, že s obojím každý nějakým způsobem ve svém životě nakládá,“ vysvětluje psycholog a osobní kouč Petr Kornacki ze společnosti New Perspective.

Zdroj: iDNES.cz

0

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK