Investice pro začátečníky. Kam s penězi, když už vás štve spoření v bance

15. 3. 2021

Jak zhodnotit úspory, které vám na bankovních vkladech požírá inflace? Zkuste se naučit investovat. Jestli vám to připadá složité, ze začátku to můžete vzít jako hru. Vysvětlíme její pravidla.

Investice pro začátečníky. Kam s penězi, když už vás štve spoření v bance

Akcie Tesly loni vyrostly skoro na desetinásobek. Na pražskou burzu vtrhla Pilulka a kdo ji koupil, ten měl za čtvrt roku víc jak dvojnásobek. Podílové fondy investující do akcií vyspělých zemí loni zhodnotily majetek v průměru o 6,3 %. Zatímco vy máte peníze na spořicím účtu s úrokem nejspíš hluboko pod 1 %, takže v praxi vám ubývají kvůli 3% inflaci.

Jestli to chcete změnit, naučte se investovat. Dobrou zprávou je, že možností máte mnoho a že investování je díky technologiím jednodušší a dostupnější. Horší zpráva: Pokud se chcete investice naučit, musíte tomu nějaký čas věnovat. Jestli čtete tento text, vypadá to, že jste na dobré cestě. Pokusíme se být užitečným průvodcem.

Není dobré očekávat, že s vašimi investicemi pokaždé trefíte desetinásobek, jako se povedlo u Tesly. Základním cílem je dlouhodobě porážet inflaci, aby vaše úspory nepřicházely o hodnotu. Podílové i penzijní fondy, které investují do akcií, to loni většinou zvládly, přestože trhy v březnu po nástupu pandemie padaly o desítky procent.

Právě fondy jsou dobrým startem, když už vás nebaví nízké úroky na spoření v bance a chcete pro své volné peníze něco víc. Na běžně dostupných spořicích účtech teď dostanete nejvíc 1 % na vklad do 200 tisíc korun v Hello bank, od května však úrok klesne na 0,6 %. Na pětiletém termínovaném vkladu se dostanete nejvýš na 2,6 % ročně v záložně Ney. Reálně je výnos ještě nižší, protože si z něj stát vezme 15% daň. Z úroku 1 % vám tak zbyde čistý výnos 0,85 %. S bankovními vklady tedy inflaci nepřekonáte.

Na vyšší úrok dosáhnete, pokud si budete pravidelně posílat 1700 korun měsíčně na stavební spoření. Nejvyšší čistý výnos, tedy po započtení úroku od stavební spořitelny, státního příspěvku, všech poplatků i daně, teď dělá lehce přes 3,5 % ročně. S tím už inflaci porazíte. Dřív než se pustíte do investic, doporučujeme tedy zřídit stavební spoření, které nabízí relativně vysoký výnos s minimálním rizikem. Nevýhodou je, že na zmíněná tři a půl procenta dosáhnete jenom tehdy, když budete spořit alespoň šest let. Na druhou stranu: minimálně podobný čas se doporučuje dávat penězům i při investicích.

O investicích už můžeme začít mluvit u dalšího produktu se státním příspěvkem. Spoření na důchod v účastnických fondech, které penzijní společnosti nabízejí od roku 2013, je velmi podobné podílovým fondům. Na důchod si v nich spoří už více jak milion lidí. Ti už tedy aspoň v jednoduché podobě poznali, jak investování do fondů funguje: vyberete si investiční strategii a posíláte pravidelně peníze. Takhle jednoduché to je.

Naučte se žít s rizikem
Za posledních pět let jsou výnosy všech dynamických penzijních fondů, které investují většinu prostředků do akcií, nad inflací. Za stejnou dobu ji poráží i většina vyvážených fondů, které akcie víc kombinují s bezpečnějšími, ale potenciálně méně výnosnějšími dluhopisy.

Naopak hluboko pod inflací jsou všechny konzervativní fondy. V době rekordně nízkých úrokových sazeb lidé spořicí na důchod s bezpečnou strategií reálně prodělávají. To se týká i víc jak tří milionů lidí, kteří mají starší smlouvy o penzijním připojištění sjednané do konce roku 2012.

Dynamické penzijní fondy vydělávají, přestože třeba za rok 2018 skončily v minusu. Pět z osmi dynamických fondů tehdy propadlo téměř o desetinu. U toho se zastavme. Když investujete do rizikovějších aktiv, typicky do akcií, musíte vždy počítat s rizikem. Čím rizikovější aktivum je, tím více kolísá. Vyšší výnos je vždy vykoupen vyšším rizikem. Koukněte se třeba na desetinové i vyšší denní výkyvy u bitcoinu.

Jestli chcete investovat úspěšně, musíte se s rizikem naučit žít a pracovat. Když investujete pravidelně, třeba každý měsíc pošlete do fondu tisícikorunu, pak je nejlepší i přes propad investovat dál. Když totiž hodnota investice propadne, znamená to, že jste sice dočasně zchudli, ale zároveň že nové investice nakupujete levněji. Za stejné peníze tedy nakupujete víc akcií či dluhopisů ve vašem fondu. Z toho budete těžit, až se trh oklepe a hodnota vašeho fondu zase poroste.

Samozřejmě je rozdíl, jestli propad na trzích přijde v momentě, kdy chcete pravidelně investovat dalších třeba deset let, nebo těsně předtím, než jste chtěli peníze z investice vybrat. Pokud se to stane ve druhém případě, je to problém, protože už nemáte čas čekat na další růst. Musíte proto nejlépe postupovat preventivně a peníze z rizikovějších investic stáhnout už s předstihem třeba i několika let. Například u penzijních fondů zákon počítá s tímto zkonzervativněním pět let před důchodovým věkem.

Když investujete do fondů – penzijních i podílových – na dlouhý čas, třeba na důchod nebo na studia vašeho dítěte, pak se takový přechod dá ošetřit takzvanou strategií životního cyklu. S ní na začátku investujete odvážněji a postupem času stále konzervativněji. Právě proto, aby vaše úspory před koncem investičního horizontu prudce neklesly, pokud by trhy nečekaně padaly.

Jak fungují investice, jste si tedy mohli vyzkoušet už v účastnických fondech. Výhodou penzijních fondů je, že k investičnímu výnosu získáváte bezpracně ještě státní příspěvek, který výnos dál o něco zvyšuje. Penzijní fondy jsou ale určeny k dlouhému střádání peněz na důchod. Vybrat je, aniž byste přišli o státní příspěvek, můžete až v 60 letech.

Investiční balíček
Když chcete investovat na kratší čas a mít možnost se případně k penězům beztrestně kdykoliv dostat, pak se na úvod nabízejí podílové fondy. Stejně jako penzijní fondy i ony investují do akcií, dluhopisů nebo třeba nemovitostí. Kupujete si s nimi investiční balíček, který sestavil investiční expert nebo expertní tým vybrané finanční instituce.

Základem úspěšného investování je takzvaná diverzifikace, tedy rozklad rizika. Když kupujete přímo akcie, sázíte vše na jednu firmu. V podílovém fondu si koupíte akcie více firem a k tomu třeba státní dluhopisy. Záleží na tom, jak je fond postavený – zda jde o akciový, smíšený nebo dluhopisový. Zastoupení výnosnějších a rizikových akcií klesá od akciového po dluhopisový fond.

S podílovým fondem je diverzifikace snadnější, zvlášť když jste drobný investor, který investuje třeba tisícovku měsíčně. Podílové fondy jsou založené na kolektivním investování, to znamená, že tisíce drobných střadatelů dá dohromady takové množství peněz, že společně mohou nakoupit různé akcie nebo dluhopisy. Celkový výnos fondu je pak průměrným výnosem všech ve fondu nakoupených aktiv.

Když se tedy fond trefí do nákupu akcie firmy, která v nejhorším případě zbankrotuje, pak to v koši desítek různých akcií není takový problém, jako kdybyste předtím šli na burzu a tam si koupili jenom akcie zrovna této společnosti.

Podílové fondy si koupíte buď přímo od investičních společností, nebo přes zprostředkovatele jako jsou banky. Investičnímu balíčku se říká portfolio. Dohromady ho dali specialisté, tedy lidé placení za to, že každý den sledují vývoj na trzích. Logicky tak u nich je větší pravděpodobnost, že portfolio sestaví lépe než začínající investor.

Jejich práce samozřejmě není zadarmo. U všech fondů se platí poplatky za správu. Někde je nazývají správcovské, někde obhospodařovací, jinde manažerské. Čím rizikovější fond a čím aktivněji ho správce řídí, tím vyšší poplatek je. Aktivnější správa znamená, že se manažer fondu aktivně snaží jeho složení v čase měnit v reakci na vývoj na trhu. Proti aktivně spravovaným fondům stojí pasivní fondy založené na ETF strategiích, nebo samotné ETF, které typicky kopírují zvolený index, třeba americký S&P 500 zahrnující akcie 500 největších firem obchodovaných v USA.

U akciových fondů se správcovský poplatek pohybuje typicky kolem dvou procent z vašich peněz na investičním účtu. Poplatek si investiční firmy strhávají každý rok. U fondů založených na pasivních strategiích je nižší. Například služby Fondee, Indigo nebo Portu, které oba přístupy kombinují a sestavují investiční balíčky pro různé typy investorů z jednotlivých ETF, prodávají své investiční balíčky se zhruba procentním správcovským poplatkem. Ještě na nižší správcovské poplatky, i třeba těsně nad nulou, se dostanete, když ETF nakoupíte od brokera přímo. Pak mu za to ale zaplatíte poplatek za realizaci obchodu a vezmete na sebe také kurzové riziko (vysvětlíme si níže), protože samotná ETF v korunách dostupná nejsou.

Výši správcovských poplatků ale příliš řešit nemusíte, fond vám připíše zhodnocení už po jejich odečtení. Když tedy čtete, že fond loni připsal 6,3 %, je to už výnos po odečtení správcovského poplatku. Pokud byste v takovém fondu měli 100 tisíc, zhodnotili jste je loni o 6300 korun – už po odečtení poplatku.

Správcovské poplatky nejsou jediné. Běžné jsou také vstupní poplatky. Některé banky a investiční společnosti nicméně nabízí fondy bez vstupních poplatků, například Air Bank, Fio, končící ING Bank nebo Partners. Jinde zaplatíte z každých nově poslaných peněz jednotky procent. Když vstupní poplatek dělá třeba tři procenta, znamená to, že si banka či investiční společnost z každé vaší tisícovky vezme 30 korun, takže na investice pak jde 970 korun. Prakticky pak startujete na úrovni tří procent v minusu. Bývá to cena za poradce, který vám investici prodá.

Někde můžete narazit také na výstupní poplatky, ty jsou ale spíše vzácnější. Investiční společnosti s nimi nejčastěji regulují to, aby klienti z fondu nevystupovali příliš brzy. Například Fio tak vybírá 3% výstupní poplatek, když peníze z fondu vyberete dříve než po jednom roce. Občas také můžete narazit na výkonnostní poplatek, kdy si firma vezme pětinu z výnosu nad určitou úroveň. Vstupní a výstupní poplatky se do výkonnosti fondů automaticky nezapočítávají, výkonnostní poplatek naopak ano.

Který je ten pravý?
U penzijních fondů je nabídka jednoduchá: každá z osmi společností má většinou jeden fond pro konzervativní, vyváženou a dynamickou strategii. U podílových fondů jsou na trhu stovky možností. Kromě už zmíněného dělení na akciové, smíšené nebo třeba dluhopisové fondy máte ještě u každé varianty další možnosti, které se dělí třeba podle odvětví nebo regionu. Tak velký výběr může odrazovat. Jak si vybrat?

„Než utratíte první peníze za jakékoliv investice, je nejdůležitější investovat do znalostí a něco si nastudovat. Rozhodně se vyplatí načerpat nějaké teoretické znalosti a přečíst si i něco od praktiků,“ říká Martin Mašát, portfolio manažer Partners investiční společnosti.

Cesty jsou asi dvě. Můžete si začít o investicích číst, poslouchat podcasty, podívat se, co doporučují experti. Když pak najdete nějaké řešení, které vám přijde dobré, můžete si ho dnes už docela běžně zřídit online a poté začít investovat.

Můžete se také poradit s finančním poradcem nebo zajít za vaším bankéřem. Ten vám ale prodá jen takové fondy, které nabízí vaše banka. Pokud vám tedy záleží třeba na výše zmíněných poplatcích, doporučujeme si předem na internetu alespoň nahrubo srovnat jejich výši s konkurencí. Každá banka nebo investiční společnost má na webu přehled fondů a u nich uvedené základní údaje, jako právě výši poplatků nebo minulou výkonost.

Když už jsme u té výkonnosti, je dobré se jí řídit? Když měl loni fond výnos přes deset procent, je jisté, že ho bude mít i v dalších letech? Nikoli. Minulá výkonnost nezaručuje tu budoucí, je jedna z dalších základních investičních pouček. Na druhou stranu ale platí, že když fond dlouhodobě vydělává, tak to ukazuje, že je prověřený a funguje dobře.

Když už něco načtete a budete chtít začít, máme pro vás další radu. „Svoji investiční cestu začněte se sumou, kterou můžete bez mrknutí oka ztratit. Až po několika měsících praxe zhodnoťte, jak jste úspěšní, a můžete zkusit štěstí s větší sumou,“ říká Mašát.

Zpočátku to můžete vzít jako hru s pár tisícikorunami. Zkuste investovat přes vybraný fond, klidně jich nejdřív zkuste více od různých společností. Zjistíte, že nejtěžší je vlastně začít. Samotná realizace investice je pak už jednoduchá, je to podobné jako internetové nebo mobilní bankovnictví. Koneckonců přes vaše elektronické bankovnictví si ho můžete u některých bank i sjednat. Když budete chtít investovat pravidelně, sjednáte „trvalý“ příkaz s měsíčním opakováním a pak už jen sledujete, jak se peníze zhodnocují.

Robin Hood z vás nebude
Když se dáte do investičního samostudia, můžete nakonec dojít k názoru, že nechcete podílový fond, ale chcete kupovat přímo akcie. Může to dávat smysl třeba v situaci, kdy už máte vystavěný pevný finanční základ – máte jisté úspory ve stavebku, v nemovitosti nebo třeba na penzijním spoření. S dalšími penězi pak můžete zkusit víc riskovat.

Pak můžete uvažovat třeba takhle: rozumím autům a věřím v budoucnost elektromobilů. Líbí se mi, jak na to jde Volkswagen, který už dlouhá desetiletí patří k největším automobilkám světa, neměl by tedy zkrachovat a naopak má dobře nakročeno do budoucna. Pak si můžete zkusit akcie VW koupit. To jde i v korunách přes RM-Systém od Fio banky, nebo v eurech na německé burze.

Nemusíte kvůli tomu do Německa. Oprávnění obchodovat na světových burzách mají i čeští burzovní zprostředkovatelé (říká se jim brokeři) jako Fio nebo Patria. Obchodování s akciemi je spojeno s poplatky za provedení obchodu. Například zmíněný Volkswagen nejlevněji nakoupíte v korunách na RM-Systému s poplatkem ve výši 0,35 % z objemu obchodu, minimální poplatek je 40 korun. Nákup v eurech na německé burze je přes Fio za 0,15 % z objemu, minimálně ale za 9,95 euro, tedy za zhruba 260 korun. U Patrie by vás to vyšlo při obchodu do objemu 300 tisíc korun na 16,90 eura, tedy zhruba na 440 korun.

Využít můžete i mezinárodní burzovní aplikace s licencí pro evropský trh. Jde třeba o eToro nebo Lynx. Přes Lynx si akcie VW koupíte s poplatkem šest euro. Na eToro jsou obchody s akciemi dokonce bez poplatků; když budete chtít peníze z eTora převést zpátky na váš bankovní účet, zaplatíte za to pět dolarů. Aplikace se vás však budou snažit přesvědčit k riskantnějším operacím, na nichž vydělávají více a které jsou už jen pro opravdu zkušené investory.

Jestli vám ve výčtu zahraničních investičních platforem chybí Robinhood, z něhož nedávno drobní investoři ostřelovali Wall Street a přes kterého můžete akcie také kupovat bez poplatků, tak vězte, že je zatím dostupný jen pro lidi ve Spojených státech amerických.

Nákup zahraničních akcií vyžaduje více znalostí trhu. Když totiž kupujete akcie přímo v zahraniční měně, berete na sebe kromě rizika výkyvů samotné akcie i kurzové riziko. Když koupíte akcie VW v eurech, nebo třeba akcie Tesly v dolarech, tak vaše výsledné zhodnocení nezávisí jen na vývoji akcie, ale i na vývoji české koruny.

Ukážeme si to na příkladu: Dnes investujete 100 tisíc korun do německých akcií. Nakoupíte je tedy při dnešním kurzu kolem 26 korun za euro v hodnotě 3846 euro. Za pět let se zhodnotí o 20 %. V eurech tak mají nově hodnotu 4615. Když je ale budete chtít zpeněžit a převést zpět na koruny, budete počítat s aktuálním kurzem. Kdyby koruna za pět let o desetinu posílila, bude převod vypadat takto: 4615 x 23,4 = 107 991 korun. Místo pětiny tak vaše reálné zhodnocení bude zhruba jen osmiprocentní.

Investice v cizí měně může v našem příkladu dávat smysl pro někoho, kdo pak eura nemusí převádět na koruny a koupí si za ně třeba auto v Německu nebo chatu na Slovensku. Vždy je třeba brát v potaz konkrétní situaci daného investora.

Pilulka byla ve slevě
Měnové riziko nemusíte řešit u podílových fondů. Dost z nich je totiž vedeno v českých korunách, a to i přesto, že investují do zahraničních akcií. Nemusíte ho řešit také při nákupu akcií na pražské burze. Ta má za sebou rok velkého oživení: výrazně se povedla především emise už v úvodu zmíněného internetového obchodníka Pilulka.cz, ale více jak třetinové zhodnocení během čtvrt roku přinesla i další nová akcie České zbrojovky.

„Každý si zvládne založit účet u známého brokera, nejlépe s elektronickou platformou (Fio, Patria, Wood & Company) a nakoupit české dividendové akcie. Namátkou jde třeba o ČEZ, Komerční banku, Philip Morris nebo O2. Jsou zde i akcie nové ekonomiky, společností Avast nebo Pilulka. S podstoupením kurzového rizika lze nakupovat za dolary od old school firem typu IBM, Altria a AT&T se slušnou dividendou, až po technologické giganty Amazon, Alibaba, Apple a tak dále,“ dává konkrétní tipy investor Jaroslav Šura, který například už v říjnu čtenářům Peníze.cz říkal, že Pilulka je dobrou investiční příležitostí. A měl pravdu.

Jestli investičním samostudiem dojdete k tomu, že nevěříte akciím, protože jsou podle vás nadhodnocené, tak si můžete koupit něco jiného. Jestli věříte v nemovitosti, můžete zkusit nemovitostní fondy. Ty nejlepší pro běžné zájemce, kteří chtějí investovat třeba od tisícovky měsíčně, mají za poslední rok zhodnocení mezi pěti a šesti procenty. Jsou to vlastně podílové fondy zaměřené na nemovitosti. Pojí se s nimi tedy podobné poplatky, jaké jsme si už popsali.

Můžete také – mnohdy rovněž už od tisícikoruny – investovat přímo do vybraných developerských projektů a spolupodílet se na jejich financování. Umožňují to platformy jako Crofungo, Upvest nebo Ronda. I tady dostanete výnos kolem pěti procent, musíte ale své peníze na několik let oželet a doufat, že jeden konkrétní developer vše postaví a splatí bez problémů.

A pak máte třeba zlato a bitcoin. I to si můžete zkusit. Ale radši po málu a nejlépe až v momentě, kdy budete mít pevné základy. Ty by mohly vypadat třeba takhle:

1. Dostatečná rezerva v řádech desítek tisíc korun na nenadálé výdaje na spořicím účtu.

2. Optimalizované stavební spoření (měsíčně 1700 korun).

3. Pravidelné spoření na důchod a pravidelné investování do podílových fondů.

Až pak je podle nás vhodný čas hrát si s jednotlivými akciemi a alternativními investicemi.

Modré z nebe nebrat
Možností je každopádně hodně. Nejhorší je nadávat na banky a jejich nízké úroky, a přitom na nich dál nechat ležet i ty peníze, které nepotřebujete jako rezervu.

Na závěr máme i doporučení, kam peníze naopak určitě neposílat. Šura varuje před obchodníky s akciemi, kteří aktivně lidem volají a „slibují modré z nebe“. Takovým praktikám doporučuje se vyhnout, stejně jako nedoporučuje začínajícím investorům kupovat dluhopisy jednotlivých firem. Ty běžně slibují výnos třeba kolem osmi procent ročně, bývají ale mezi nimi toxické společnosti a z lidí dokáží vytáhnout velkou část úspor.

Z poslední doby se to týká třeba krachující slovenské Arca Capital, jejíhož bývalého majitele Pavola Krúpu v roce 2018 prezident Miloš Zeman ocenil medailí Za zásluhy. Taková medaile může být dobrou reklamou, ale evidentně není zárukou spolehlivosti.

Miliardový dluhopisový program měla i skupina C2H Retail Holding podnikatele Michala Mičky. Ten nedávno nakoupil známé oděvnické značky jako Pietro Filipi a Kara, které mají stále zvuk. I to je dobrá reklama, jenže ani známá značka neznamená jistotu. C2H Retail krachuje a investorům do jeho dluhopisů hrozí velké ztráty.

Zdroj: Peníze.cz

1

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK