Na garance a bezpečný růst úspor lidé slyší
9. 7. 2018
Lidé jsou v posledních letech zahlceni nabídkami na nákup firemních dluhopisů. Cenné papíry mnohdy nabízejí firmy, které mají krátkou historii či se pouštějí do podnikatelských projektů bez jasné návratnosti. K vydání dluhopisů sice mívají schválený prospekt (přehled údajů o společnosti) od České národní banky, ani to však není podle Martina Mašáta záruka kvality emitenta. „ČNB kontroluje jen formální stránku prospektu, a ne kvalitu emitenta a jeho projektu či jeho schopnost dluhopis splatit," říká Mašát.
Lidé jsou v posledních letech zahlceni nabídkami na nákup firemních dluhopisů. Cenné papíry mnohdy nabízejí firmy, které mají krátkou historii či se pouštějí do podnikatelských projektů bez jasné návratnosti. K vydání dluhopisů sice mívají schválený prospekt (přehled údajů o společnosti) od České národní banky, ani to však není podle Martina Mašáta záruka kvality emitenta. „ČNB kontroluje jen formální stránku prospektu, a ne kvalitu emitenta a jeho projektu či jeho schopnost dluhopis splatit," říká Mašát.
Jiný problém vidí u přímých investic do českých státních dluhopisů. Jejich nákup bývá spojen s poplatky a dalšími náklady. Podle Mašáta je tak lepší investovat do dluhopisů prostřednictvím podílových fondů, které jsou řízeny zkušenými portfolio manažery, a navíc nabízejí dostatečnou diverzifikaci.
V dubnu to byl rok od konce intervencí ČNB, které měly vliv nejen na kurz koruny, ale i na výnosy českých vládních dluhopisů. Jak to narušilo trh a jaká je situace nyní?
Především z dluhopisového trhu ještě distorze a neefektivita zcela nezmizely. Před pěti lety drželo české státní dluhopisy okolo deseti procent zahraničních investorů. Ke konci intervencí to bylo už 50 procent! Česká národní banka nabídla levně koruny a zahraniční investoři si za ně nakoupili státní dluhopisy s vědomím, že získají úrok a ještě jim následně posílí uměle zlevněná koruna. Nyní se postupně dluhopisů zbavují. Ztráta centrální banky, respektive zisk investorů, dělá již zhruba 300 miliard korun, což je asi pět procent českého HDP.
To, že odpadá takto vysoká poptávka po dluhopisech, protože ČNB vydala v průběhu intervencí navíc 2,5 bilionu korun, způsobuje pokles odbytu státních dluhopisů, takže jejich výnosy rostou. V předchozích dvou třech letech totiž klesly výnosy českých státních dluhopisů dokonce do záporu díky dumpingové poptávce investorů ze zahraničí. České banky, penzijní fondy či pojišťovny byly nuceny nakupovat dluhopisy za vyšší sumy, než za ně nakonec dostaly zpět.
Přestože jsou nyní výnosy pětiletých dluhopisů okolo procenta, stejně je to dlouhodobě strašně nízko. Zvláště když si uvědomíte, že inflace se pohybuje okolo dvou procent. Proto očekávejme, že výnosy dluhopisů dál porostou, respektive jejich ceny budou dál padat. V poslední době se růst výnosů trochu zastavil, což je dáno zpomalením růstu indexu spotřebitelských cen a uvolněnou měnovou politikou Evropské centrální banky.
A jaký čekáte vývoj u dlouhodobějších dluhopisů, například desetiletých?
Zde bude hodně záležet, co se stane s měnovou politikou v eurozóně. Zvyšování sazeb ze strany ČNB nemá příliš velký dopad na dluhopisy s delší splatností. Ten se vyvíjí v určitém souladu s eurozónou a tam se nadále drží výnosy relativně nízko, protože Evropská centrální banka ještě nezačala zvyšovat úroky a ani se k tomu moc nechystá. I tak máme nyní vyšší výnosy než v Evropě, například v Německu, což je dáno očekávanou inflací, vývojem kurzu koruny a rizikem země.
Ale třeba pro penzijní fondy jsou výnosy přece jen zajímavější než před rokem.
Samozřejmě. Český desetiletý dluhopis měl v jednu dobu výnos 0,3 procenta ročně a dvouletý byl v jednu chvíli dokonce nejdražší na celém světě. Rozumějme tomu tak, že měl nejzápornější výnos − hluboko pod -1 procentem za rok. To opravdu nebyly racionální výnosy a zkreslení nejen dluhopisového, ale i úvěrového trhu bylo extrémní. Neortodoxní měnová politika centrální banky bohužel rozhodila efektivní fungování finančních a měnových trhů.
Penzijním fondům, které musí garantovat kladné zhodnocení, to způsobilo a působí obrovské problémy a svým způsobem tratí budoucí penzisté. Podobné to bylo u bank či pojišťoven, které musely ukládat své rezervy, ale při záporných nebo nulových výnosech to nebylo to pravé ořechové. V současnosti se výnosy dostaly už nad nulu, ale stále mají daleko k normálu a také k inflaci.
Jak na tento vývoj výnosů reagují penzijní či investiční dluhopisové fondy? Protože většina lidí v Česku do dluhopisů investuje nepřímo právě prostřednictvím těchto fondů.
Když byly výnosy záporné, tak pro klasický penzijní či podílový fond nemělo cenu dluhopisy nakupovat. Zahraniční investoři ale nehráli na výnos, protože věděli, že jim centrální banka korunu levně prodá a následně ji nechá posílit třeba o šest či sedm procent. Nyní, když zahraniční investoři vystupují z koruny a z dluhopisů, konečně začínají penzijní fondy, pojišťovny či banky státní dluhopisy nakupovat. Ale jejich poptávka nekompenzuje úbytek zahraničních investorů, takže výnosy postupně rostou.
Pro české investory nemělo smysl kupovat předražené dluhopisy a peníze ukládali krátkodobě, například do termínovaných vkladů, drželi hotovost a podobně. Při inflaci kolem nuly nebyla zas až tak špatná alternativa nechat peníze ležet na účtu.
V případě penzijních fondů má stále hodně lidí peníze v takzvaných transformovaných fondech. Tam se dá v souvislosti se zvyšováním výnosů u dluhopisů do budoucna čekat růst zhodnocení?
Transformované fondy jsou jednou z nejhorších investic, které nyní v Česku existují. Spoříte si na důchod, a váš penzijní produkt přesto každý rok garantuje kladný výnos. Ale rok není váš investiční horizont. Když si spoříte peníze a víte, že je chcete využít za dvacet let, tak je musíte na tak dlouho zainvestovat. Nezajímá vás, že za půl roku budete mít na účtu tu samou částku, ale spíše že za pár let budete mít více.
Transformované penzijní fondy tím, že každý rok garantují kladnou nulu, nemohou investovat na delší dobu než rok. A výnosy na rok jsou významně níž než zhodnocení u akcií, dlouhodobých dluhopisů či realit, které se používají pro investice na pět a více let. Kvůli tomu, že jsou výnosy obecně nízko, nebudou transformované penzijní fondy ještě několik let skoro nic vydělávat. Garance sice nalákala do penzijního spoření lidi, ale garantuje vám, že každý rok vyděláte nulu, ale inflace může být klidně pět či deset procent.
A když vezmeme "nové", účastnické fondy, které jsou rozdělené do tří skupin (konzervativní, vyvážený a dynamický), do kterého z nich by měl člověk podle vás investovat?
Vždy je to o tom, za jak dlouho jdete do důchodu. Pokud někomu zbývá do důchodu deset dvacet let, tak není jiné řešení než dát peníze do dynamického fondu. Nemá smysl být v dluhopisovém fondu, jelikož výnosy jsou kvůli krokům centrálních bank extrémně nízko. U akcií se nic nezměnilo, dlouhodobý průměrný výnos je stále okolo osmi či deseti procent.
Co se týče konzervativnějších účastnických fondů, jsou vhodné pro ty, kteří mají do důchodu blíže. Když vám zbývají do důchodu tři roky, nechcete zažít žádné velké výkyvy u svých důchodových úspor. Tedy hlavně směrem do minusu, což se řeší právě přechodem ke konzervativnějším fondům.
Bohužel, plno lidí stále slyší na "garance" či "bezpečný" růst peněz, a proto preferují konzervativnější, krátkodobě investující fondy, i když se pro ně vůbec nehodí a zhodnocení jejich úspor bude pravidelně hluboko pod inflací.
A totéž asi platí i u klasických podílových fondů.
Ano. Čím delší investiční horizont, tím lepší je být v dynamičtějších a dlouhodobějších investicích.
Jaké má vůbec člověk možnosti, pokud chce investovat do dluhopisů napřímo?
S tím se potkávám vcelku často. Jen dnes se mi ozvalo několik klientů, že dostali nabídku k nákupu firemních dluhopisů. Zde je zádrhel v tom, že lidé vidí dluhopis jako něco, co jim nese pravidelný a bezpečný kladný výnos. Ale až tak jednoduché to není. Musíte počítat s rizikem emitenta. Je hezké, když vám v prospektu "někdo" garantuje výnos osm procent. Ale to vám garantuje jen ta firma. Nikdo jiný.
Dnes navíc může dluhopisy vydat kdokoliv, každé nově vzniklé "eseróčko", každá virtuální akciová společnost. Pouze vyhlásí, že má prospekt schválený Českou národní bankou. ČNB kontroluje jen formální stránku prospektu, a ne kvalitu emitenta a jeho projektu či schopnost dluhopis splatit.
Potenciální investoři by se měli podívat na stránky justice.cz, zda má firma historii finančních výkazů, zda je v zisku, jak je zadlužená a podobně. Pokud výkazy nenajdete, tak to znamená, že firma o sobě ani neposkytuje informace.
Klienti si neuvědomují, že pokud si tyto firmy jdou za normálními lidmi pro peníze, tak měly zřejmě problém dostat úvěr od banky. A tak se místo toho nabízejí někomu, kdo tomu nerozumí.
Jaké jsou další problémy spojené s držením firemních dluhopisů?
Tyto dluhopisy nejdou prodat. Takže pokud chce někdo investovat do dluhopisů, tak nejlépe přes podílové fondy, které provádějí diverzifikaci a řídí je lidé, kteří tomu rozumí a emitenty sledují.
Výnosy například u státních dluhopisů, na které jsme byli dříve zvyklí, jsou dnes nereálné. Klienti si často stěžují, že jim peníze na účtech nic nevynášejí, a ptají se, proč nedostávají svá dvě procenta jako dřív. Vysvětlení je jednoduché: po několik let byla inflace v Česku okolo nuly a běžný účet měl výnos také nula. Takže reálně jste byli na svých. Zároveň se zapomíná, že dřív byl výnos na účtu třeba dvě procenta, ale inflace byla čtyři či pět procent. Reálně se tedy prodělávalo.
Jakou mají běžní spořitelé a investoři možnost, pokud chtějí investovat do českých státních dluhopisů přímo?
Nominální hodnota státních dluhopisů není vysoká, bývá třeba jen okolo 10 tisíc korun. Ale taková individuální investice je drahá, protože zaplatíte poplatek makléřské firmě a také platíte daň z úroků. Takže hned máte patnáct procent z kuponu pryč. Navíc u malých objemů obchodů si to nechá broker zaplatit rozdílem – spreadem – mezi tím, za kolik dluhopisy nakupuje a za kolik je prodává. A ten spread bývá poměrně velký, takže ubere velkou část ze zbývajících výnosů.
A co třeba investice do dluhopisů velkých korporací či nadnárodních firem?
Takové dluhopisy existují, ale třeba v případě Česka velkých firem vydávajících kvalitní dluhopisy není moc (ČEZ, Česká spořitelna apod.). Jednodušeji se dají nakoupit zahraniční emise, ale ty jsou zase v eurech či dolarech, takže podstupujete kurzové riziko a do budoucna spíše proděláte na posilování koruny.
Zdroj: iHNed.cz
