Spořit na důchod je nutnost. Penzijní spoření se vyplatí většině lidí
19. 7. 2018
Váháte, zda si sjednat „penzijko“? Nebo to dokonce odmítáte? Tak nejprve zjistěte, jak vlastně funguje, jaké má výhody nebo jak se liší penzijní připojištění od nového doplňkového penzijního spoření. Třeba svůj názor přehodnotíte.
Penzijní připojištění (PP) a jeho mladší sourozenec doplňkové penzijní spoření (DPS) patří do tzv. třetího důchodového pilíře. Tento dobrovolný systém obsahuje 3,7 milionu smluv „starého“ penzijního připojištění a přes 800 tisíc smluv „nového“ DPS, přičemž za letošní první kvartál v něm přibylo více než 64 tisíc smluv. A to je správně, protože šetřit na důchod je nutnost. Navíc se štědrou státní podporou a s příspěvky zaměstnavatele jde o jeden ze základních finančních produktů, který se vyplatí prakticky všem.
Obě „penzijka“ na stejné vlně
Tápete, jaký je mezi původním penzijním připojištěním a novým doplňkovým penzijním spořením rozdíl? Možná budete překvapeni. U obou typů penzijních smluv lze čerpat státní příspěvek až 230 korun měsíčně. Pokud si na smlouvu budete zasílat více než tisíc měsíčně, můžete si ke státním příspěvkům snížit i daňový základ.
Při platbě tři tisíce měsíčně získáte plný státní příspěvek (2 760 Kč) a snížíte si daňový základ až o 24 tisíc za rok. V rámci starého a nového penzijka platí i totožná pravidla u příspěvků od zaměstnavatelů. Ti mohou svým zaměstnancům přispět až 50 tisíc ročně. Výhodou je, že z této platby nemusí platit sociální a zdravotní pojistné.
„V rámci zaměstnaneckých benefitů patří příspěvky na penzi mezi nejoblíbenější a nejvýhodnější firemní benefity. V Česku čerpá příspěvek zaměstnavatele na penzi téměř 1,5 milionu zaměstnanců a toto číslo stále roste. Průměrný příspěvek zaměstnavatelů se pohybuje těsně pod hranicí 900 Kč měsíčně. Oproti tomu však dlouhodobě klesá počet firem, které příspěvky směřují do životního pojištění. Tento trend přesně reaguje na skutečnost, že pro zaměstnance je v drtivé většině případů výhodnější čerpat příspěvek do penzijního spoření než právě do životního pojištění,“ komentuje aktuální situaci Lukáš Škopek, vedoucí péče o firemní zákazníky ze společnosti Partners.
Staré versus nové „penzijko“
Základní rozdíl mezi produkty je, že původní penzijní připojištění nelze od roku 2013 sjednat. Noví klienti už tedy vstupují pouze do doplňkového penzijního spoření. Pokud máte „starou“ smlouvu, můžete v ní pokračovat. Pro část lidí je ovšem výhodné převést smlouvu na nové podmínky doplňkového penzijního spoření.
Zásadní odlišností je zhodnocení prostředků. Ve starém „penzijku“ stát společnostem relativně přísně nařizuje, co s penězi mohou a co nesmí dělat, tedy jak mohou investovat. Zákon také přikazuje, že se smlouva nikdy nesmí dostat do minusu. U těchto smluv existuje garance, že ze smlouvy dostanete minimálně to, co jste si na své spoření poslali.
U doplňkového penzijního spoření stát tolik přísný není. Stále funguje regulace ze strany státu a přísný dozor centrální banky, ale penzijní společnosti už s vašimi penězi smí pracovat a investovat odvážněji. Lidé si mohou stanovit vlastní investiční strategii a určitým způsobem tedy diktovat, co se bude s jejich penězi dít. Na rozdíl od smluv původního penzijního připojištění zde neexistuje zákonná podmínka, že se smlouva nikdy nesmí dostat do minusu. V rámci konkurenčního boje však některé penzijní společnosti začaly určitou formu garance poskytovat.
„Faktický příklad představuje zhodnocení za rok 2017. Jedničkou v původním penzijním připojištění byla Penzijní společnost České pojišťovny se zhodnocením 0,84 %. Jedničkou v doplňkovém penzijním spoření byla společnost NN se zhodnocením 14 %. Zde je jasný rozdíl. Nutno však podotknout, že hodnotit kvalitu fondu na základě zhodnocení za jeden rok není vhodné. Platí, že kdo byl jedničkou v minulosti, v budoucnu být nemusí,“ přibližuje Lukáš Škopek.
Ve smlouvách nového doplňkového penzijního spoření už také neexistuje tzv. výsluhová penze, která umožňovala po 15 letech spoření vybrat polovinu prostředků bez jakékoliv sankce. Tato výhoda ale byla spojena s velkou nevýhodou – lidé si spořili na důchod, pak část peněz ze smlouvy vybrali a v nejhorším případě utratili za zbytečnosti. Tímto se okamžitě snížila hodnota prostředků, které měly zajistit lepší finanční komfort ve stáří.
U doplňkového penzijního spoření je možný částečný výběr jen u tzv. dětských smluv, kdy si v osmnácti letech může „dítě“ třetinu peněz vybrat.
Pozor na mýty a legendy
Se spořením na důchod jsou spojeny i dvě fámy. První, že když klient zemře, peníze ze smlouvy propadnou penzijní společnosti. Jan Ležák z Penzijní společnosti České spořitelny toto vyvrací: „U doplňkového penzijního spoření si lidé mohou stanovit tzv. určenou osobu. V případě úmrtí účastníka vyplatí penzijní společnost právě určené osobě finanční prostředky ze smlouvy. Pokud nebude určená osoba stanovena, prostředky se stanou předmětem dědického řízení. Stanovení určené osoby tedy výrazně urychluje výplatu prostředků ze smlouvy.“
Druhá nepravda koluje ohledně použití, respektive nepoužití peněz dříve než v důchodu. Pokud byste se dostali do finanční tísně, smlouvu lze předčasně ukončit. Ovšem pozor – stát bude váš krok vnímat jako porušení pravidel a ze smlouvy vám vezme státní příspěvky, které celou dobu poskytoval. Pokud jste si snižovali daňový základ, i tato výhoda se vám odečte. Stejně tak budete muset zdanit čerpané příspěvky od zaměstnavatele. Vše ostatní vám ale zůstane.
Zdroj: iDNES.cz
