S růstem příjmů se lidé častěji vrhají do extrémů, jakým je bitcoin

22. 10. 2018

Z dlouhodobého hlediska se lidem ve snaze překonat inflaci vyplatí umístit volné peníze zejména do nemovitostí, nemovitostních fondů či investovat na akciových trzích. „A když akcie, tak nejlépe v rámci podílového fondu, protože tak diverzifikujete riziko, a navíc ne každý má čas sledovat jednotlivé akciové tituly,“ říká v rozhovoru pro HN Josef Uchytil, finanční poradce společnosti Partners.

S růstem příjmů se lidé častěji vrhají do extrémů, jakým je bitcoin

Zajímavou možností jsou podle něj také investice do půdy, ty však nabízejí jen fondy kvalifikovaných investorů určené pro bohatší klienty s dostatečným kapitálem.

HN: Inflace se v současnosti drží nad dvěma procenty a je vyšší než v předchozích letech. Vnímají to nějak vaši klienti a reagují na to při zhodnocování svých peněz?
Je typické, že v době nízké inflace to málokdo řešil, ale nyní, v době zvyšujících se cen, to začínají řešit i ti, kteří tak dříve nečinili. A výnosy na spořicích účtech, které jim už dříve přišly nízké, nyní vidí jako úplnou nulu. Jedno procento je nic, proto to řeší. A jak jsou Češi při zhodnocování peněz konzervativnější, tak v momentě, kdy domácnostem rostou příjmy a mají volné peníze, začnou se vrhat do opačných extrémů a zkouší jít i do nesmyslného rizika. Příkladem byl loni na podzim bitcoin, dále pak obchodování na měnovém trhu nebo investice do rizikových korporátních dluhopisů. Mohu ještě jmenovat některé zajištěné fondy, které jsou z hlediska výnosu ve výsledku horší než spořicí účet.

HN: V Česku máme tržní hospodářství už téměř třicet let. Lze to nějak poznat na chování lidí třeba z hlediska jejich znalostí finančních produktů?
Za třináct let, co jsem v branži, pozoruji, že finanční gramotnost a znalost finančních produktů jsou výrazně lepší než před těmi třinácti lety. Ale stále nejsme na úrovni třeba Německa či Velké Británie. Znalost je hodně povrchní. A leckdy, když už člověk zná vlastnosti daného produktu, tak zase neví, jak jej použít. Takže využívá správné produkty, ale špatným způsobem.

HN: Můžete dát nějaký příklad?
Příkladem je třeba využití stavebního spoření na dvacetiletém horizontu, například na spoření dětem, aby měly peníze, až půjdou na vysokou školu. Z 90. let je zažité, že stavební spoření je nejvýhodnější spoření. Ono sice pořád je, ale na období šesti let, kdy se výnos dostává až na 3,5 procenta. S každým dalším rokem však efektivní výnos klesá. Nebo také lidé podlehnou reklamě na nějaký produkt, který sice není špatný, avšak použijí ho stylem, že do něj dají polovinu svého majetku, aniž by zvážili rizika.

HN: Podepisují se na chování lidí nějak události z 90. let, kdy například docházelo k tunelování investičních fondů?
Už jsem se asi čtyři pět let s argumentem, že někdo fondy kvůli tomu nechce, nesetkal. Myslím, že to je i tím, že před deseti lety přišla hypoteční krize, takže případné ztráty z investic z té doby jsou v živější paměti. A hlavně generace, která 90. léta zažila, je dnes mnohdy v důchodovém věku a investování už neřeší.

HN: Jak se vyvíjí zájem o podílové fondy?
Zájem se postupně zvyšuje. Z bankovních vkladů, na kterých je většina peněz, se část prostředků přelévá pomalu do podílových fondů. Takže progres tam je, ale nejedná se o nic zásadního.

HN: A jak jsou na tom české domácnosti ohledně zhodnocování peněz na akciových trzích v porovnání třeba s anglosaským světem.
Když se podíváte, jak investují nejbohatší lidé na světě, tak je jedno, zda se jedná o Evropu, Ameriku či Asii. V akciích mívají asi 30 procent majetku a většinu přes podílové fondy. Tak tomu v Česku zdaleka ještě není. Do investic do akciových podílových fondů se pouští hlavně generace, která má 20 či 30 let do důchodu a je správné, že investuje dynamičtěji.

HN: A co investice do nemovitostí, jak se na ně díváte?
Z dlouhodobého pohledu se určitě vyplatí. A ve snaze, jak překonat inflaci, se vyplácí z těch nejdostupnějších právě investice do nemovitostí, případně akcií, zkrátka majetkové investice. A když akcie, tak nejlépe v rámci podílového fondu, protože tak diverzifikujete riziko, a navíc ne každý má čas sledovat jednotlivé akciové tituly. V případě nemovitostí, konkrétně bytů, v Česku bohužel není moc nástrojů, jak do nich investovat, aniž by je člověk musel přímo vlastnit a starat se o ně. Na trhu jsou nemovitostní fondy, ale investují zejména do komerčních a kancelářských objektů. Ale také to je nástroj, jak inflaci z dlouhodobějšího pohledu překonat.

HN: Mohl byste roztřídit produkty podle toho, na jaký časový horizont se hodí?
Mluvím-li za sebe, na horizontu do roka či dvou bych dal peníze na spořicí účet. Nemá cenu jít do rizika. A pokud chce člověk vyšší výnos, tak ale s vědomím, že za dva roky může i prodělat. Nejenže se může stát, že nepřekoná inflaci, ale může se dostat i do ztráty. Na horizontu alespoň pěti let se už dá sestavit portfolio, ve kterém budou zčásti dluhopisy či dluhopisové fondy, i když za současné situace asi ne státní dluhopisy vyspělých zemí. V portfoliu mohou být i korporátní dluhopisy. Ale i na horizontu pěti let bych umístil část peněz na spořicí účet či termínovaný vklad. V takovém případě záleží i na objemu. A na dlouhodobém horizontu záleží na averzi k riziku daného člověka. Preferoval bych investici do akcií spíše než do dluhopisů. Líbí se mi názor, že každý člověk vlastní dluhopis, který každý měsíc přináší výnos ve formě výplaty či příjmu z podnikání. Takže mladý člověk, který neinvestuje, má vlastně portfolio ve 100 procentech v dluhopisech, a tedy by měl přikupovat akcie, aby ho vyvažoval. A naopak čím blíž je konci produktivního věku, tak majetek víc doplňovat dluhopisy.

HN: Jaký je váš postoj k alternativním aktivům, například k půdě či drahým kovům? Jaký je zde zájem vašich klientů?
V minulosti byl velký zájem o zlato, i když už částečně opadl, protože od roku 2011, kdy se cena dostala na rekord, došlo ke korekci a od té doby cena zlata nikam pořádně nejde. Ale v letech 2010 a 2011 byl o něj enormní zájem a klientům jsem musel vysvětlovat, že to není investice a že je určitě dobré mít v něm maximálně pět procent majetku jako pojistku na nejhorší možné scénáře. Nyní nezaznamenávám velkou poptávku po drahých kovech, naopak po půdě ano. Ale zase investice do půdy není dostupná pro běžného retailového klienta, spíš pro kvalifikované investory, což znamená investici od milionu výš. A abych doporučil klientovi investovat do půdy milion korun, tak by musel mít majetek aspoň 10 až 15 milionů.

HN: Co třeba víno či staré automobily?
Mám pár klientů, kteří tímto způsobem investují. Ale je to pro ně koníček, protože těmto věcem rozumí a věnují se jim. Ale opět jsou to investice pro někoho, kdo má dostatečně velký majetek a může si je dovolit.

Když se podíváte, jak investují nejbohatší lidé na světě, tak je jedno, zda se jedná o Evropu, Ameriku či Asii. Mívají asi 30 procent majetku v akciích a většinu přes podílové fondy.

Mluvím-li za sebe, na horizontu do roka či dvou bych dal peníze na spořicí účet. Nemá cenu jít do rizika. A pokud chce člověk vyšší výnos, tak ale s vědomím, že za dva roky může i prodělat.

Zdroj: Hospodářské noviny

0

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK