Chybí nám finanční gramotnost. Přicházíme zbytečně o tisíce
7. 11. 2018
Patříte k lidem, kteří si pravidelně dělají inventuru ve svých financích, abyste netratili? Pokud ano, jste spíše výjimka. Řada z nás si udělá přehled ve financích jen občas a mnozí říkají, že na to nemají čas. Proč o svých penězích přemýšlet, se v komentáři zamýšlí Martin Mašát, ekonom Partners.
Jídlo nezadržitelně zdražuje, ceny bydlení rostou do nebe, na dovolenou si půjčujeme, polovinu příjmů odevzdáváme na daních a přitom ještě zvesela vyhazujeme měsíčně stovky korun z okna. Hlavním důvodem je neznalost či mylné představy o fungování některých finančních produktů.
Peníze také zbytečně pálíme na bankovních účtech, při spoření na penzi, u splácení úvěrů, při investování a podobně.
Ignoruji-li záliby typu kouření či sledování telenovel, které nás stojí zdraví a čas, a tedy hodně peněz, najdu mnoho dalších příkladů, kdy zbytečně vyhazujeme peníze z okna. Přitom stačí málo a situace se může radikálně zlepšit. A že případné úspory mohou být za rok v řádech tisícikorun.
Poplatky na běžných účtech
Stále se mne všichni ptají, kdy banky zvýší úročení na běžných a spořicích účtech, ale úroky z běžných účtů opravdu nejsou to, co by nás mělo živit. Spíše bychom se měli soustředit na náklady. Ruku na srdce, kdo z vás platí měsíčně více jak 50 korun na poplatcích? Co 50, mnoho lidí platí 100 a více korun za účet v bance, a to měsíčně.
Žijeme v době, kdy je normální mít účet v bance s nulovými poplatky. Nabízí ho většina českých bank a rozhodně není nic těžkého si ho zařídit. Ona půlhodinová brigáda s vyřízením levnějšího účtu ušetří třeba 1 500 korun ročně, což je luxusní večeře pro celou rodinu. Jen pro porovnání, abyste dostali úrok 1 500 korun za rok při sazbě 0,5 %, muselo by se vám na účtu válet 300 tisíc korun.
Zadlužit se není zlo, ale příležitost
Hodně lidí má přímo averzi k dluhům, ale bohužel žijeme v době, kdy úvěry k životu patří. Už to nefunguje tak, že žena musela přinést věno, aby si ji někdo vzal. Také nechceme, aby v jedné místnosti žily tři generace. Pokud chce člověk trochu té moderní svobody, tak musí do kvalitního života investovat a bez dluhu to nejde. Čistě z brigád nevystudujete školu, nezaplatíte nový byt a na zahraniční cesty úplně zapomeňte a to vám do cesty nesmí přijít děti.
Proto nechápu onen hon na co nejrychlejší splacení hypotéčních úvěrů. Mnoho lidí se podívá na číslo, kolik celkově včetně úroků za úvěr zaplatí, a raději volí co nejkratší dobu splácení, aby číslo snížili. Ale není cílem splatit vše co nejrychleji. Naopak, vyšší splátky u rychlých variant mohou způsobit napnutý rodinný rozpočet. Pak třeba jen rozbitá pračka může způsobit rodinnou krizi.
Informace o celkově zaplacených penězích je přímo strašidelný příklad, jak zmást lidi, protože nebere v úvahu časovou hodnotu peněz. Jedna koruna dnes opravdu není to samé, co bude jedna koruna za 20 let. Je to jako porovnávat hrušky s jablky. Ekonomicky vyhrává dlouhodobý úvěr s nízkým úrokem než krátkodobý spotřebitelský úvěr se zabijáckým RPSN, i když číslo celkově zaplacených korun ukazuje opak.
Ve spoření na důchod spoříme úplně špatně
Další velkou chybu děláme při spoření na důchod, kde si místo dlouhodobých investičních strategií 3,6 milionu lidí spoří v transformovaných fondech, jejichž investiční strategie se soustředí na nejbližší konec roku. Cílem je být v plusu nehledě na inflaci, výkon ekonomiky či potřeby budoucích důchodců. To je samozřejmě chyba. Nemusíte být raketovým odborníkem, aby vám došlo, že investovat s výhledem do konce roku není to pravé ořechové. Při takovéto strategii se hojně používají krátkodobé dluhopisy či vklady a ty rozhodně budoucí příjmy penzistů příliš nenavýší.
Obecně by všichni, kdo mají do důchodu více jak pět let, měli být v dynamických účastnických fondech. Ty totiž sledují dlouhodobé strategie a investují především do akcií, které rostou mnohem rychleji. Bohužel v nevýnosných transformovaných fondech leží 400 miliard českých korun, které se zhodnocují rychlostí nula při inflaci vysoko nad 2 %. Jen díky inflaci a špatně vybrané investiční strategii kvůli směšné garanci nuly jako budoucí důchodci přicházíme reálně o 10 miliard korun ročně, a to ignoruji výnos dynamických fondů. Dobře nám tak.
Investice do slibů bez zvážení rizik
I když se to často nezdá, stále má většina lidí nějaké měsíční přebytky, a pokud si vytvoří rezervy na nenadálé události (rozbité spotřebiče, nové auto, další děti, úrazy…), tak časem zjistí, že na účtech začínají přibývat další nevyužité finanční prostředky. A pak hurá investovat. Pozor, zde je povědomí veřejnosti často pouze povrchní a nabídka investičních nástrojů je sice regulovaná, ale ani Česká národní banka nemůže stíhat všechno a ani to není její povinnost. Ruku na srdce, čte někdo varování centrální banky?
Proto pozor hlavně na nabídky geniálních investic s neuvěřitelnými výnosy. Nebo naopak naproti tomu bezrizikové a garantované produkty, které jsou snem všech investorů a bohužel také neexistují. Hodně lidí pak řeší, jak to, že do geniálního projektu poslali peníze a dostali první úroky a pak se jim už nikdo neozval. Je pozdě, čas a peníze už jim nikdo nevrátí.
Pak se setkávám s dotazy typu: proč investice nevydělává slíbených 20 %, ale poklesla o polovinu? Proč geniální obchodník s cennými papíry stále vydělává, ale nám na účtu peníze ubývají? Pozor tedy na poplatky, sliby a neuvěřitelné příběhy. Tady jdou ztráty do statisíců a někdy jde i o životní úspory.
Nic není zadarmo
Všichni sice máme plno práce se svými životy, ale určitě by stálo za to udělat si inventuru toho, co se svými penězi děláme či co s nimi dělají jiní. Chce tomu obětovat pár hodin svého času. Pokud člověk něco neušetří, tak se rozhodně uklidní a bude vědět, kam peníze z účtu každý měsíc mizí.
Zdroj: iDNES.cz
