Kuřáci si brzy připlatí u všech pojišťoven
29. 3. 2019
Pro řadu klientů českých pojišťoven bylo dlouho synonymem životního pojištění takzvané investičko – investiční životní pojištění, v jehož rámci se klient nejen pojišťoval proti rizikům, ale i investoval. Poměrně komplikovaný produkt však již několik let ztrácí na popularitě.
Ústup od tohoto produktu uspíšila i změna zákonů. Před dvěma lety zákonodárci zastropovali odměny zprostředkovatelům, kteří kvůli nim měli motivaci produkt nabízet i klientům, pro něž se nehodil. Další povinnosti při sjednání tohoto produktu platí od loňského prosince. I v důsledku toho se klienti vrací ke kořenům životního pojištění a využívají ho především pro krytí rizik. Pojišťovny jim v tomto ohledu vycházejí vstříc například snahou zvýhodnit klienty se zdravým životním stylem.
HN: Jak se vyvíjí trh životního pojištění?
Existují dva základní typy smluv – investiční životní pojištění a čistě rizikové pojištění. V minulých letech rizikové pojištění rostlo, ale stále zůstávala převaha investičního životního pojištění, které má investiční i pojistnou složku. Zdravým trendem bylo, že v rámci investičního pojištění lidé dávali čím dál menší část pojistného na investování a naopak rostla část pojistného, která směřuje na rizika.
HN: Bude to letos pokračovat?
Letos tento vliv ještě posílí a věřím, že v počtu nově uzavřených smluv předběhne na konci roku rizikové pojištění to investiční. Důvod je jednoduchý: i když si klient sjedná investiční životní pojištění a kryje s ním jen rizika, stále se pojistné investuje do podílových fondů, stále musí klient řešit investiční dotazník. Klient struktuře investičního pojištění nerozumí. Vzhledem ke konstrukci produktu není například vůbec jednoduché říci, kolik za které riziko člověk platí. U rizikového životního pojištění nic z těchto negativních vlastností nenajdete, produkt je výrazně srozumitelnější.
HN: Proč ke změně dochází?
Vlivů je několik. V prosinci 2018 začal platit nový zákon o distribuci pojištění. V jeho důsledku má finanční poradce při sjednání investičního životního pojištění nařízeno mnohem více povinností, například ohledně zjišťování investičního profilu a potřeb klienta. A tak je výrazně rychlejší sjednání čistě rizikového pojištění. Podle mě je ale mnohem podstatnější úplně jiná věc. Poskytovatelé si uvědomují, že klienti se stále častěji setkávají se službami a produkty, které jsou jednoduché a srozumitelné, například bankovní služby dostupné z mobilu skrze jednoduchou mobilní aplikaci. Lidé podobný proklientský přístup očekávají i v dalších službách, tedy i v pojišťovnictví.
HN: Co na to pojišťovny?
Pojišťovny tento tlak cítí a musí se mu přizpůsobit. Základem je nabídnout klientovi srozumitelný produkt, který může být vnímán jako férový. A tradiční investiční životní pojištění není ani jednoduché (kompletní roční výpis se všemi transakcemi nepochopí 99,9 procenta klientů) a už vůbec nemůže být vnímáno jako férový produkt. Neznám spotřebitele, který je nadšen z počátečního poplatku, který při měsíční platbě tisíc korun může činit i 24 000 korun. (Z plateb se ovšem strhává postupně během pěti let, pozn. red.) Tradiční investiční pojištění se do současné doby prostě nehodí.
HN: Může svou roli sehrát takzvaná kauza neplatných pojistek? (Loni na jaře finanční arbitr a soud označili tři různé smlouvy investičního životního pojištění za neplatné, každou u jiné pojišťovny. Ve dvou případech byly důvodem nejasně formulované poplatky za vedení smlouvy, pozn. red.)
Pokud roli hrála, tak nepřímou a ne tak velkou. Průměrný spotřebitel neví přesně, o co ve sporech jde. Spíše došlo k tomu, že si klienti zařadili (často bohužel oprávněně) investiční životní pojištění do kategorie produktů, které jsou drahé a pro klienty nevýhodné. Ústup – či spíše úprk – od poskytování investičního životního pojištění začal již dříve.
HN: Dochází ke změnám i z pohledu podmínek?
Za poslední dva roky se podmínky hodně změnily a pozitivně tomu pomáhají samotní poradci. Největší zprostředkovatelské společnosti zaměstnávají vlastní analytiky finančních produktů, kteří zpracovávají detailní porovnání jednotlivých produktů. Zároveň díky zpětné vazbě od klientů vědí, ve kterých případech jsou výluky pojišťovnami nejvíce využívány, a vědí tak, co je důležité a na co si dát pozor. Poradci pak na základě těchto srovnání upřednostňují produkty s menším počtem výluk, tedy výjimek z plnění. (Jde o případy, u nichž pojišťovna předem řekne, že peníze nevyplatí, pozn. red.). To vytváří tlak na pojišťovny. Výsledkem je, že počet výluk poslední dva tři roky klesá.
HN: Zmínil byste konkrétní příklad?
Před pěti lety bylo normální, že z pojištění invalidity byly standardně vyloučené psychické nemoci. Snaha pojišťoven odlišit se od konkurence, podpořená zmíněnými produktovými srovnáními, vedla k tomu, že nyní je už standardem pokrývat psychické nemoci i v případě invalidity třetího a druhého stupně, výjimka z plnění zatím většinou zůstává jen u invalidity prvního stupně. Jiným příkladem u invalidity je postupné odbourávání výluk na rizikové aktivity. U nejlepších produktů z pohledu pojištění invalidity již v současnosti nenajdete výjimky z krytí na činnosti a sporty s vyšším rizikem, pojištění kryje prakticky jakékoliv příčiny invalidity.
HN: Je tu i vývoj opačným směrem?
Tím, že naše civilizace tráví čím dál více času sezením u počítače, narůstá počet případů pracovní neschopnosti či invalidity z důvodu bolesti zad, nemocí pohybového aparátu. Některé pojišťovny již podobné výluky začaly přidávat. Mělo by tedy být prací finančního poradce, aby věděl, který produkt bolesti zad pokrývá. Klientovi, který pracuje osm hodin denně vsedě u stolu v kanceláři, by měl v souladu s tím doporučit vhodný produkt, který na tyto potíže nemá výluku. Obecně ale platí, že počet výluk klesá a pojistné podmínky se zkracují. Špičkou zjednodušení podmínek jsou nově vznikající start-upy a pojišťovny, které nejenže snižují počet výjimek, ale mají odvahu přepsat podmínky tak, aby jim rozuměl běžný klient. Tradiční pojišťovny ve srozumitelnosti zaostávají.
HN: Pojišťovny lidem také stále častěji nabídnou lepší cenu za zdravý životní styl. Jaký je reálný dopad na rizikovost?
Pokud existuje parametr významně spojený s rizikovostí, stojí za to ho používat a nabídnout nižší cenu klientům, jejichž rizikovost je nižší. Například v pojištění vozidel statistiky jasně prokazují, že kdo málo jezdí, málo také bourá. Nemusí být nutně lepší řidič, ale vyskytuje se na silnici výrazně kratší čas, a tak je menší pravděpodobnost pojistné události. Dvě pojišťovny, které zavedly cenu podle počtu ujetých kilometrů – Allianz a Uniqa -, mohou potvrdit, že to funguje. Obdobně významným parametrem je v oblasti životního pojištění to, zdali je člověk kuřák, či nekuřák.
HN: Bere tento faktor v potaz hodně pojišťoven?
Když ho v Česku před pěti lety zavedla první pojišťovna, všichni se nad tím podivovali, přestože na západ od nás se již dlouho jedná o standardní parametr určující cenu. Realita je, že kuřáci umírají častěji, mají větší nemocnost a výrazně vyšší pravděpodobnost, že se stanou invalidními, například z důvodu rakoviny. Není tedy důvod, proč by nekuřáci neměli mít cenu o dvacet či třicet procent nižší než kuřáci. V současné době z 11 pojišťoven tento faktor zohledňují čtyři. Důvod, proč ho zatím nemají všechny, je i ten, že měnit produkty je poměrně náročné a některé pojišťovny mají možná i obavu z toho, jak budou zkoumat pravdivost informací od klienta. Můj osobní odhad ale je, že do tří let bude cenu pro kuřáky navyšovat každá pojišťovna.
HN: Z jakého důvodu by měly kuřáky penalizovat i další pojišťovny?
Představte si, že by jedna pojišťovna mezi kuřáky a nekuřáky nerozlišovala a všechny ostatní ano. Nekuřáci by plošně odcházeli k těm, které jim dávají slevu, a kuřáci se naopak nahrnou k té, která mezi nimi nijak nerozlišuje. Taková pojišťovna by ale musela vyplácet mnohem více škod, než předpokládala, protože svoje modely původně nastavila pro scénář, podle nějž bude mít mezi pojištěnci nekuřáky, kteří jsou rizikoví méně, i kuřáky, u nichž je to riziko vyšší. A více škod znamená nižší zisk.
Zdroj: Hospodářské noviny
